FRANTIŠEK NOVOTNÝ
Nauka o rakouském katastru a o knihách pozemkových se zvláštním zřetelem na Království České
Pro posluchače vysokých škol technických a pro civilní techniky
Sepsáno v r. 1896. Nakladatel Alois Wiesner, knihtiskárna, Praha. Published 1897. Reprint na CD-ROM VÚGTK, 1999.
Pro potřeby inspektorů ZKI zdigitalizoval, textově upravil a případnými poznámkami opatřil Lumír Nedvídek v roce 2014.

  | PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ | OBSAH |

VII.
Poměr knih pozemkových ku mapám katastrálným.

§ 39.
Úvod.

Ačkoliv zdá se, že knihy pozemkové nesouvisí s katastrem daně pozemkové a mapou katastrálnou, původně jen pro účely katastru daně pozemkové sdělanou, přece není tomu tak, jelikož nynější knihy pozemkové založeny byly na základě katastru daně· pozemkové a mapy katastrálné.

Založení nových knih pozemkových, jejichž nutnosť uznávala se čím dále tím více, vyžadovalo v prvé řadě, aby podroben byl důkladné revisi katastr daně pozemkové a mapy katastrálné, což, jak uvedeno bylo, stalo se zákonem, ze dne 24. května r. 1869. Práce spojené s revisí katastru trvaly až do roku 1881 a postupně po ukončené revisi jednotlivých obcí zakládány byly pro tyto nové knihy pozemkové. 

Jest tedy správnost a bezpečnost knih pozemkových závislou od správnosti operátů katastrálných. Operáty katastrálné sdělány byly pak v zájmu poplatníků, aby totiž daně pozemkové byly spravedlivě rozděleny dle výměry a čistého výnosu mezi jednotlivé majitele. Úkolu tomuto věnována byla značná pozornosť a výsledek této práce tvoří stabilný katastr daně pozemkové a r. 1869 – 1881 t. zv. reambulovaný katastr stabilný.

Knihy pozemkové stávaly již dříve a zdokonalovaly se postupem doby as týmž postupem, s kterým zdokonalován byl katastr daně pozemkové. Dnešního dne tvoří pak knihy pozemkové tak důležitou instituci veřejnou, že jen těžko lze si dnes představiti, jak by vypadaly vzájemné právní poměry vlastnické bez této instituce. 

Hlavní částí každé knihovní vložky pozemkové knihy jest list podstaty. V listu podstaty má býti knihovní těleso tak popsáno a určeno, aby nemohl vzniknouti spor o rozsahu, poloze a tvaru jednotlivých částí knihovního tělesa, které uvedeny jsou na listu podstaty. 

Ve starých knihách pozemkových byl však list podstaty zřídka kdy tímto způsobem zařízen. Obyčejně zapsáno bylo těleso knihovní n. p. usedlosť jen pouhým udáním čísla popisného, bez bližšího udání, které pozemky k této usedlosti patří, kde jsou položeny a jaká jest jich výměra a tvar. 

Užívané místní názvy pozemků aneb tratí označovaly sice přibližně polohu pozemku, avšak toto určení bylo nepřesným a nedostatečným. 

Jak již uvedeno bylo, vyžaduje právní bezpečnost knihy pozemkové, aby o rozsahu knihovního tělesa nemohl vzniknouti spor, tedy aby jednotlivé části knihovního tělesa byly co do polohy, tvaru a velikosti přesně určeny. 

Toho pak nedocílí se sebe delším a lepším popisem slovným, nýbrž jen grafickým zobrazením vzájemné polohy tvaru a velikostí jednotlivých pozemků a objektů, které tvoří částky jednotlivých knihovních těles. 

Vyžadují tedy knihy pozemkové, aby byly úplnými, nezbytně příslušných map, na kterých jsou zobrazeny jednotlivé části knihovních těles. 

Jest přirozeno, že to mohou býti jen mapy katastrálné, jako součást operátů katastrálných, na základě kterých nové knihy pozemkové sdělány byly. Docílí se tedy shoda knihy pozemkové se skutečnými poměry, a jedině jen tehdy vyhoví kniha pozemková plnou měrou svým úkolům, když její podstatnou čásť tvořiti bude mapa katastrálná aneb mapa knihovního soudu a když stále udržována bude kniha pozemková v souhlasu s mapou a se skutečností. 

Nutnosť tato uznána byla zákonem ze dne 23. května 1883, kterým nařízena byla evidence mapy katastrálné, aby shodovala se skutečností a kterým stanoveny byly předpisy, aby docílena byla shoda knih pozemkových s mapou katastrálnou. 

Měla by tedy dle uvedeného mapa katastrálná tvořiti důležitou součást knihy pozemkové; jsou však náhledy, že tomu není tak a uvádí se, že ani zákon o knihách pozemkových, ani průvodní předpisy k tomuto zákonu neznají mapu knihy pozemkové. 

Jde tedy o to, v prvé řadě uvésti důvody pro a proti tomu svědčící, čili pokusiti se o to, rozhodnouti spornou otázku, zda-li tvoří mapa zákonitou součásť pozemkové knihy.

§ 40.
Tvoří mapa zákonitou čásť knihy pozemkové?

Jelikož nestačí sebe lepší a delší popis částí, z kterých se knihovní těleso skládá a právní bezpečnost pozemkové knihy vyžaduje toho, aby částí knihovního tělesa byly tak popsány a určeny, aby nemožným byl spor o rozsahu, poloze a tvaru knihovního tělesa, jest přirozenou nutností, že mají mapy knihy pozemkové tvořiti zákonitou součásť pozemkové knihy, jelikož pouze grafickým zobrazením t. j. mapou, ve které zobrazena jest vzájemná poloha pozemků a objektů, které tvoří částky jednotlivých knihovních těles, dá se přesně docíliti toho, čeho knihovní zákon žádá. 

Avšak proti tomu uvádí se, že ani zákon o založení knih pozemkových ani příslušná průvodní nařízení k němu vydána neznají mapy knihy pozemkové a že zavedlo ji pouhým nařízením ze dne 11. dubna 1887 č. 3676 ministerstvo práv.^*)

-----------------------------------------

*) Časopis »Zeitschrift für Notariat und freiwillige Gerichtsbarkeit in Oesterreich« ročník 1880 uvádí: Ani všeobecný zákon o knihách pozemkových ani zákony o založení knih pozemkových neznají knihovní mapy ... tato není zákonitou cestou ani sanctionovaná ... jen ministerstvo spravedlnosti nařídilo cestou administrativní, aby používány byly opravené indikační skizzy v zájmu bezpečnosti a jistoty právní majetkových poměru potud, až by konečně finanční správa uvedla v život nový katastr.

Zákon ze dne 5. prosince 1874: »O založení nových knih pozemkových v král. Českém a jich vnitřním upravení« (Zem. zák. král. Českého ze dne 9. ledna 1875. čís. 92) neobsahuje sice ani zmínku o mapě pozemkové knihy. Avšak průvodní ministerské nařízení k tomuto zákonu, ze dne 8. února 1875 (zem. zák. král. Českého ze dne 26. března 1875 čís. 13 uvádí výslovně v § 34 a 35 následující: 

Jest tedy zde sice zmínka o mapě, ale není určitě vysloveno, má-li se touto mapou rozuměti mapa pozemkové knihy aneb mapa katastru daně pozemkové. 

Teprv ministerské nařízení, ze dne 11. dubna 1878 č. 3676 zavádí výslovně mapu jako podstatnou čásť knihy pozemkové. 

Vydáním zákona ze dne 23. května 1883 »O udržování katastru daně pozemkové v evidenci« nepřestala nejistota v tomto ohledu, jelikož často uváděný § 11 tohoto zákona mluví pouze o shodě katastru daně pozemkové s knihami pozemkovými, železničními, horními a s deskami zemskými jakož i, že změny týkající se tělesa knihovního, označení jednotlivých pozemků a výkresu jich na mapě mají býti současně provedeny v katastru a v knize pozemkové. 

Není zde opět přímo uvedena mapa pozemkové knihy, nýbrž jen mapa katastrálná, kterou spravuje dle uvedeného zákona evidenční úředník katastru daně pozemkové. 

V § 43 téhož zákona uvádí se: »Naskytnou-li se vzhledem k zápisům, které jsou předmětem listu podstaty, nějaké neshody, které vztahují se k rozsahu knihovního tělesa, k pojmenování parcel jakož i k výkresu na mapě, postupovati bude soud knihovní dle zákonu o zakládání nových knih pozemkových a dle vykonávacích předpisů k těmto zákonům vydaných.« 

Ačkoliv zdánlivě svědčil by tomu uvedený paragraf, že tím stanovena jest mapa knihy pozemkové, přece tento název výslovně zde uveden není a dá se to vším právem vztahovati jen na mapy katastru daně pozemkové, jelikož zákon tento v prvé řadě jedná o evidenci katastru daně pozemkové. 

Konečně nařízení ministerstva financí, ze dne 11. června 1883 č. 91 ř. z. obsahuje v části IV. B. určitá z ustanovení o »mapě knihovního soudu« a o »mapě pozemkových knih«. 

Uvedené paragrafy jednotlivých zákonů, které uvádějí se jako důkazy pro nebo proti tomu, že tvoří mapa zákonitou součásť knih pozemkových, mají význam jen theoretický. 

Z praxe vyplývá však absolutní nutnosť toho, že mapa musí tvořiti součásť knihy pozemkové, ve které jest určeno knihovní těleso a jeho části grafickým způsobem, jelikož bez mapy byla kniha pozemková neúplná.

Tím však není vše ještě vyčerpáno. Vyskytuje se totiž další otázka, v příčině které jsou též různé náhledy.

§ 41.
Slouží mapa knihovní pouze k znázornění tělesa knihovního aneb má též vliv na práva v knihovní vložce zanešená?

I když nelze mapě pozemkové knihy přikládati právní význam, t. j. nemá-li vliv na práva v knize pozemkové zanešená, tvořiti bude mapa důležitou součást knih pozemkových. 

Lze-li však mapě pozemkové knihy přikládati význam právní t. j. má-li vliv na práva v knize pozemková zanešená, má pak mapa knihy pozemkové důležitost daleko větší. 

Kdyby mohl se ubezpečiti každý majitel, že jeho statek jest na mapě správně a přesně dle skutečných poměrů zobrazen a kdyby měl jakousi záruku, že výkres na mapě souhlasí. se skutečností, neváhal by zajisté nikdo přiřknouti mapě knihy pozemkové právní význam. 

Avšak této záruky není, a tu za příčinou této nejistoty, zda v mapě jednotlivé pozemky jsou tak zobrazeny, jak ve skutečnosti vypadají, tedy nedůvěra k mapám katastrálným jest příčinou, že ve výkladech o právu vlastnickém a knihovním převládá úsudek, že nemá se mapě knihovní přikládati právní význam. 

Příčiny nedůvěry dlužno hledati v té okolnosti, že obecenstvo a úřady samy měly příležitosť přesvědčiti se nejednou, že mapa knihy pozemkové neodpovídá skutečným poměrům. 

Příčiny toho spočívají ve grafickém způsobu, který zvolen byl pro sdělání map stabilného katastru. 

Každý spíše uvěří správnosti plánu a mapy sestrojené na základě přímo měřených délek, nežli mapě, která zhotovena byla měřickým stolem protínáním ku předu ze dvou vzdálených stanovisek, při čemž již tloušťka tužkové čáry značí v měřítku 1 : 2880 šířky několika stop. 

V prvé řadě bude nutno seznati, co stanoví v té příčině jednotlivé zákony a jaká opatření učiněna byla při zakládání nových pozemkových knih, aby operáty katastrálně shodovaly se skutečným stavem, jelikož jen v tomto případě mělo se jich užiti ku založení nových pozemkových knih. 

Když zhotovena byla, při revisi katastru daně pozemkové, indikační skizza, tu srovnána byla tato geometrem za přítomnosti politického komisaře, obecního starosty, obecního výboru a většiny majitelů pozemků své obce, se skutečným stavem a to parcela za parcelou. Vyšetřené chyby byly ihned opraveny. 

Indikační skizzu podepsali na rubové straně komisař, starosta a obecní výbor s tím doložením »že indikace na této skizze vyznačená u přítomnosti podepsaných na místě samém se prošla a správnou shledala«. 

Po té ujistil politický komisař členy komisse, že indikace a podpisy nejsou nikterak na újmu právům soukromým a dovoleno bylo podepsaným členům připojiti k uvedenému znění poznámku, »že indikace provedena byla bez újmy práv každého jednotlivce« nebo »že sobě zejména práva a nároky své vyhražují«. 

Z toho plyne, že hned při revisi katastru daně pozemkové a map katastrálných pomýšleno bylo v prvé řadě na účely katastru daně pozemkové a že uvedené doložky a vyhražení podepsaných, kteří správnost mapy a souhlas se skutečností potvrdili, nasvědčují tomu, že již tenkráte nepanovala všeobecná důvěra v mapy katastrálné. Následkem toho povoleno bylo podepsaným vyhražení práv a nároků, které by snad zobrazením na mapě v pochybnost uvedeny býti mohly. 

Avšak přes to vyvinula se v širším obecenstvu důvěra k mapám katastrálným a dle mapy posuzují se často hranice držebnosti a vytyčují se tyto v případě sporné hranice, ovšem jen za souhlasu obou stran. 

Zemské a říšské zákony neobsahují v té příčině, má-li totiž mapa pozemková význam právní aneb ne, žádné určité ustanovení. 

Okolnost tuto není však možno vykládati ani pro ani proti a bylo to patrně při sestavení těchto zákonů opomenuto. 

Avšak přesná a určitá nařízení, dle kterých se postupovati mělo při prozkoumání indikačních skizz, nasvědčují tomu, že byla snaha, aby byla mapa pozemkových knih správná, odpovídající skutečným poměrům tak, aby práva soukromá v knihách pozemkových zapsaná tím zabezpečena a ne snad, aby v pochybnost uvedena byla. 

Již v § 435 občanského zákonníku jest ustanovení, že v listině vkladné musí býti »věc« určitě i dle hranic vyznačena a když hranice udány nejsou (bylo-li udání těchto hranic nutným), že nemá se povoliti ani záznam práva vlastnického.

»Zevrubné určení předmětu« jest dle zákona knihovního (ze dne 25. července 1871. č. ř. z. 95.) podstatnou náležitostí listiny vkladné. 

Žádá-li se na listině vkladné, aby v ní věc zevrubně i podle hranic byla vyznačena, což může se státi jen výkresem, jelikož tvar popsati se nedá, musí se to tím více žádati na knize pozemkové. 

V knize pozemkové nemůže se toho dosíci než správnou mapou, která tvoří součást pozemkové knihy a má platnosť právní. 

Má-li soudce tabulární posouditi, zda ve vkladné listině jest věc zevrubně i dle hranic vyznačena, musí znáti u každého knihovního tělesa všechny předměty a jeho částky a to v tom tvaru a v té poloze, kterou tyto mají ve skutečnosti, což bez mapy a její právní platnosti není opět možným. 

Bez mapy není vůbec možno právo vlastnické určitě vyznačiti. 

Práva vlastnického na nemovitost nabýváme sice jenom zápisem do knihy pozemkové, avšak pouze na tu věc v té poloze, tvaru a velikosti, která zobrazena jest na mapě knihy pozemkové. 

Důležitou jest dále otázka, jak dalece může mapa zobrazovati přesně skutečný stav držebnosti. V té příčině poukazuje se často na to, že mapa může jen vůbec přibližně udávati skutečné poměry a mimo to, že sám zákon (ze dne 1. června 1883 a ze dne 7. července 1890) dovoluje určitou mez chyb 1 : 200. 

V příčině prvé námitky možno uvésti následující. Držení nějakého pozemku aneb předmětu není též mathematickým, jelikož jest nemožno, aby majitel užíval na př. pozemek dle mathematických jeho hranic. Bylo by tedy zbytečným žádati, aby pozemky a objekty byly s mathematickou přesností na mapách zobrazeny. 

Avšak jest vždy možnost zobraziti na mapě v určitém měřítku jednotlivé předměty a pozemky tak přesně, jak jsou užívány a vymezeny. 

Co se námitky druhé, o dovolené chybě týče, spočívá tato na nesprávném výkladu zákona. 

Zejména právníci často tvrdí, že evidenční a civilní geometři mohou se mýliti a že jim dokonce zákonem dovoleno jest, aby při měření délky n. p. 100 m dlouhé udělali chybu o 0,50 m. 

Tomu však tak není. Při měření délek nesmí se dopustiti geometr takové chyby a uvedené znění zákona, »že zákonem dovolená mez chyb 1 : 200 není překročena«, vztahuje se k tomu, že rozdíl mezi délkou ve skutečnosti měřenou a délkou z mapy odpíchnutou nemá v měřítku 1 : 2880 dostupovati hodnoty 1 : 200. 

Kdo zná, s jakou přesností jest možno vynášeti v měřítku 1 : 2880 jednotlivé délky a naopak z mapy odpíchnutím a odečtením na měřítku tyto délky stanoviti, uzná, že bez drobnohledů není možno s větší přesností pracovati. 

Obavy o uvedení v pochybnost práv soukromých mapou knihy pozemkové vztahují se hlavně k dvěma případům:

Prvý případ nemůže se téměř ani vyskytnouti. V případě druhém postaráno jest o nápravu zákonem, ze dne 23. května 1883. Případy tyto vyskytují se z pravidla tam, kde parcely byly nedostatečně vymezeny při původním měření. Že jedině tato okolnosť bývá z pravidla příčinou těchto neshod, tomu nasvědčuje postup prací, který předepsán byl při měření katastrálném. Obec vymeziti měla svoje pozemky a totéž učiniti měli i ostatní majitelé. Dle tohoto vymezení byly pak pozemky vyměřeny a zobrazeny. Hranice sporné byly zvlášť vyznačeny. 

Nejsou-li pozemky vymezníkovány kameny a nezřeknou-li se sousední majitelé dobrovolně užívání pozemku na hraničné čáře, nemůže se konečně výkres a mapa, sebe přesněji a bedlivěji sdělaná, shodovati dlouho se skutečností. 

Jeden druhému přiorává aneb odorává a hranice se následkem toho stále mění. Mimo to mění se hranice i živelnými pohromami. 

Nemohou tedy míti výkresy o takových pozemcích trvalé ceny aniž mohou se tyto shodovati se skutečností. 

Má-li se mapa aneb plán shodovati stále se skutečností, musí býti pozemky řádně vymezníkovány kamennými mezníky a dle těchto teprv má se pozemek změřiti a na plánu zobraziti. Jsou-li mezníky pak udržovány, bude se vždy shodovati příslušný plán aneb mapa se skutečností a bude míti cenu trvalou. 

Jen řádným vymezníkováním a přesným zobrazením na mapě předejde se uvedenému případu a zabrání rovněž sporům o hranice. 

Tím uvedeny byly některé důvody a protidůvody, které uváděny bývají při otázce, má-li mapa knihovní právní platnosť aneb ne. 

Konečný úsudek v této záležitosti možno pronésti as tento: 

Kdyby dnešního dne byla naprostá jistota o správnosti mapy katastrálné, která slouží jako mapa pozemkových knih, nebylo by sporu o tom, má-li mapa tato právní význam a vliv na práva v knihách pozemkových zajištěná. 

Dle dnešních zkušeností nepřesný způsob grafické methody (jedná-li se zejména o cenné pozemky), které bylo použito při sdělání map katastrálných, se vším kvapem provedená reambulace map katastrálných, kterou tyto na vnitřní hodnotě utrpěly, jest příčinou, že nemůže se nikdo přimlouvati za to, aby těmto mapám přiznal se právní význam. 

K tomu pak přistupuje dnešní způsob zanášení změn do těchto map, které provádějí někdy též knihovní úředníci bez technického vzdělání, čímž značně trpí zejména přesnost map při parcelách stavebných. 

Konečně možno uvésti, že za výměru parcely neručí katastrálné ani berní úřady a není možno za takových poměrů přiznati mapě pravní vyznam.

§ 42.
Pokud může se užiti údajů mapy katastrálné k vytyčení sporné hranice?

K vytyčeni hranic povoláni jsou civilní a evidenční geometři. Evidenčním geometrům bylo dříve zakázáno, § 44. instrukce z roku 1870 »O provádění měřických prací dle zákona o upravení katastru daně pozemkové«, vymezníkování hranic a dovoleno jim bylo změřiti pouze pozemek již rozdělený. 

Průvodním nařízením k § 23. zákona o udržování katastru i evidenci, dovoleno jest evidenčním geometrům vytyčiti na soukromou žádost dle mapy katastrálné hranici a rovněž vytyčiti hranice pozemku parcelovaného. Působnost tato rozšířena byla konečně výnosem ministerstva financí, ze dne 14. ledna 1893. 

Oprava mapy, vytyčení hranice sporné a vymezníkování může se provésti jen ve shodě všech stran (i knihovních věřitelů po případě) a to ještě s velkou opatrností. 

Jedná-li se o spornou hranici, nutno napřed vyšetřiti:

V mnohých případech stává se totiž, že vzájemnou shodou sousedních majitelů byly hranice urovnány aneb pošinuty a tu by bylo nesprávno mezníky dle původního stavu vytyčiti a osaditi. V tomto případě nutno celou záležitost považovati jen za dosud neprovedenou změnu.

Na mapě lze hranici opraviti jen tehdy, je-li chyba zřejmá.

Dle mapy lze vytyčiti hranici za souhlasu stran, shoduje-li se tato s výkresem na mapě, původně správným aneb později opraveným. 

Zjistí-li se chyba na mapě, možno ji z moci úřední opraviti jen tehdy, prohlásí-li při příslušném stání všichni účastníci, že souhlasí s opravou měřickým úředníkem vyšetřenou. 

U vyřízení toho nařídí soud, aby provedena byla ona oprava na mapě knihy pozemkové. 

Nejsou-li však s tím spokojeni všichni účastníci a po případě i knihovní věřitelé, nesmí se provésti tato oprava mapy, dle skutečných aneb domnělých hranic. (Viz § 10 zákona ze dne 23. května 1883.) 

Žádá-li však jedna strana, aby mapa byla opravena neb, aby vytyčena byla hranice dle mapy, a odporuje-li tomu strana druhá, jest nutno odkázati je na pořad soudní, aby strana, která činí nárok, dokázala své právo proti těm, kteří se tomu opírají. 

Neodporuje-li druhá strana do určité lhůty zákonem stanovené, promlčuje své nároky. 

Při sporné hranici může si strana, která o to žádá, pojistiti svá práva též záznamem do knihy pozemkové o spornosti dotyčné hranice. 

Je-li u soudu příslušný výkres evidenčního geometra, může se strana na něj odvolati. Jinak stačí, předloží-li plán situační příslušné hranice, zhotovený a ověřený civilním technikem; neboť, lze-li provésti v knihách pozemkových parcelaci pozemků na základě plánu situačního civilním technikem provedeného, musí i v tomto případě postačiti ověřený plán civilního technika. 

Jinak zůstávají ustanovení §§ 850 a 851 občanského zákoníka v plné platnosti. 

Za soudní zjištění hranice lze žádati i tehdy, když vytyčil již evidenční geometr hranici spornou dle mapy a když podá teprv po tomto vytyčení strana druhá námitky.

Z uvedených výtahů zákona plyne, že možno dle mapy spornou hranici vytyčiti aneb na mapě hranici dle skutečnosti opraviti jen za souhlasu všech stran aneb po vynešení rozsudku příslušného soudu, což nasvědčuje zřejmě tomu, že nelze mapě knihovní přikládati právní význam. Kdyby měla mapa právní význam, musela by v každém případu platiti hranice v mapě udaná.

§ 43.
O vedení mapy pozemkové knihy.

Mapu katastrálnou, která slouží k účelům daně pozemkové, vede, jak uvedeno bylo, měřický úředník a dbáti musí při tom předpisů, uvedených zejména v zákonu ze dne 23. května 1883. 

Knihy pozemkové a tím i mapy knih pozemkových vede příslušný knihovní soud, kterému však k vedení map není přidělen žádný měřický aneb technicky vzdělaný úředník. 

O vedení knihy pozemkové a mapy knihy pozemkové platí předpisy všeobecného zákona o knihách pozemkových ze dne 25. července 1871, průvodní nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 12. ledna 1872 a v království Českém zákon ze dne 5. prosince 1874. »O zřízení nových knih pozemkových v král. Českém« s průvodním nařízením, ze dne 8. února 1875. 

Z těchto zákonů a průvodních nařízení uvedeno budiž stručně to, co vztahuje se k vedení mapy pozemkové knihy. 

Do mapy knihy pozemkové zanášejí se též veškeré změny, které uvedeny jsou v zákonu, ze dne 23. května 1883 »O udržování katastru daně pozemkové v evidenci« a to změny v § 3 a 10 uvedené. 

Jelikož musí souhlasiti vždy kniha pozemková s mapou knihovní, nesmí se zásadně v mapě nic vykonati, co nebylo zanešeno do pozemkové knihy a zanese-li se nějaká změna aneb oprava do listu podstaty knihy pozemkové, má se současně provésti i na mapě knihovní. 

Vklady do listu podstaty a tím podmíněné změny na mapě knihovní provádějí se buď z moci úřední nebo po žádosti jednotlivých stran. Netýká-li se změna práv knihovních, má se vždy (pokud tomu stav knihovní dovolí) provésti z moci úřední. Sem patří veškeré změny předmětu, který tvoří knihovní těleso, změny v kultuře, vyjma ony případy, kdy jedná se o pozemek nově vzniklý a o dům postavený na parcelách v různých položkách zanešených.

Veškeré dříve uvedené změny vyznačí se v knize a v mapě pozemkové tak, jak je oznámil knihovnímu soudu evidenční úředník, avšak bez udání dne, kdy změna tato provedena byla, jelikož změny tyto nejsou podmíněny zápisem do knihy pozemkové. 

Změny v kultuře provedou se na mapě knihovní takovým způsobem jako na mapě katastrálné. Šetřiti se musí při tom předpisů platných pro mapy katastrálné. K změnám v kultuře, menším 25 □° se nepřihlíží. 

Vznikne-li nový pozemek plodný aneb zvětší-li se parcela u vody položená, nutno dbáti mimo to ustanovení §§ 107, 411 a 412 občanského zákoníka. 

Vznikne-li ostrov ve splavné řece, patří státu. Do knihy pozemkové nemůže se zapsati z moci úřední, jelikož odporovalo by to dvornímu dekretu ze dne 28. prosince 1842, dle kterého mají političtí a finanční úřadové provésti šetření, je-li vhodno a nutno zapsati ostrov ten do knihy pozemkové. 

Při tom dlužno vyšetřiti, nenabyla-li již třetí osoba práva na tento ostrov, a je-li tomu tak, má se zavésti sporné řízení. 

Může se tedy v případě tomto jednati o rozřešení právních poměrů a ne o pouhé provedení změny. 

Ostrovy v nesplavné řece mohou sobě přivlastniti majitelé břehův. Z té příčiny nutno vyslechnouti tyto majitele a zavésti řízení dle § 3. zákona ze dne 23. května 1883. Teprv po podání žádostí od osoby k tomu oprávněné může se vložiti do knihy pozemkové právo vlastnické k tomuto ostrovu pro onu osobu a ostrov do mapy zakresliti. 

Podobně nutno postupovati, opustí-li potok aneb řeka staré řečiště nebo rozšíří-li se strží stávající řečiště. Jde tedy v tomto případu opět o změnu držebnosti a o uspořádání poměrů soukromoprávných, a musí se zvláštní listina předložiti. 

Naplaveniny vynikati musí, dle zákona ze dne 23. května 1883 nad střední stav vody, má-li se k nim vůbec přihlížeti. Jsou-li nepatrné, není možno je do mapy nakresliti. Právem vlastnickým jest však v tom případě určitě stanoveno, že naplavená prsť patří majiteli břehu. 

Dům vystavený na jediné parcele aneb na dvou i více parcelách jedné knihovní vložky zanese se z moci úřední do knihy a mapy pozemkové. Stojí-li však nově postavený dům na parcelách, zapsaných v různých knihovních vložkách, musí majitel domu sám provésti knihovní pořádek. 

Jsou-li parcely ty bez dluhů aneb váznou-li na nich stejné dluhy, lze provésti knihovní pořádek snadno a rychle. Na žádost vlastníka zřídí se pro dům a staveniště nová knihovní vložka. 

Jsou-li však na každé parcele různé dluhy aneb je-li jedna zapsána do knihy pozemkové a druhá do knihy horní, železniční aneb do desek zemských.^*) aneb stojí-li dům třebas jen z nepatrné části na cizím pozemku, vyžaduje knihovní provedení dlouhé doby a zvláštního řízení právního. Této okolnosti mělo by se dbáti při provádění staveb vůbec. Změny v domovním čísle provedou se vždy z moci úřední.

-----------------------------------------

*) K oddělení části knihovního tělesa, zapsaného v zemských deskách jest třeba svolení místodržitelství a zemského výboru. Připsání parcely do knih pozemkových povoluje vrchní zemský soud po dobrozdání uvedených dvou úřadů a to jen za zvláštních podmínek. K oddělení pozemku z knihy železniční vyžaduje se dle nařízení ministerstva obchodu, ze dne 17. června 1877 č. 7060. státního schválení. 

Týká-li se však nějaká změna knihovních práv, nelze ji z pravidla provésti z moci úřední. V každém případě jest nutno poznamenati den, kdy změna tato oznámena byla knihovnímu úřadu, jelikož počátek nabytí práva knihovního určuje praesentatum, t. j. doba, kdy podána byla u soudu žádosť za vklad. 

V těchto případech má vlastník sám postarati se o provedení knihovního pořádku a to dle § 3 zákona, ze dne 23. května 1883. 

Z obecného tohoto pravidla jsou dovoleny jen tři výjimky:

Změny a opravy mapy dlužno však dříve provésti v pozemkové knize, jelikož zápisem do knihy pozemkové nabývá se práva k předmětu v té poloze, tvaru a velikosti, jak v mapě jest zobrazen, pokud se ovšem uznává právní význam této mapy. 

Avšak jest žádoucno, aby se každá změna v knize provedená zanesla ihned do mapy knihovní. Toto však se neděje, a jsou v mnohém ohledu mapy knihovní neúplné a nespolehlivé. Příčinu toho dlužno hledati v prvé řadě v té okolnosti, že není ustanoven k vedení mapy knihy pozemkové technický personál a že změny zanášejí do mapy často úředníci, kteří nemají dostatečné zručnosti v pracech rýsovacích a měřických. 

Tím zejmena trpí mapy knihovní v oněch obcích, kde jest čilý stavební ruch. Odpomoci dalo by se tomu jedině tím, kdyby vedení knihy a mapy pozemkové odevzdáno bylo evidenčním geometrům a kdyby každému okresnímu soudu přidělen by] evidenční geometr. 

Dnešního dne, kdy přikázány jsou evidenčním geometrům 2 - 3 politické okresy se 4 - 8 okresními a knihovními soudy, není možno, by zastali ještě evidenční geometři při obsáhlé své činnosti vedení mapy pozemkové knihy. Jednoduché změny na mapě, na př. změnu parcelního čísla, změnu kultury může knihovní úředník na mapě ihned provésti. 

Obtížnějším jest však zanešení parcelace pozemku aneb nových domů do mapy, i když i ku příslušné žádosti přiložen jest situační plán, jelikož zanešení takové změny do mapy vyžaduje již jisté zručnosti v pracích geometrovských a v rýsování vůbec. 

V případě tom dovoluje se, že provedení takové změny může se odložiti a po případě, že nemusí se zanésti ani změna taková do mapy, jak tomu nasvědčuje § 11, 40 až 44 nařízení ministerského, ze dne 11. června 1883. č. ř. z. 91. V případě tom použiti se může plánu situačního a do něho mohou se nové změny zanášeti. Tvořil by pak příslušný plán situační část mapy pozemkové knihy a tím zmenšen by byl význam mapy knihy pozemkové; naproti tomu namítá se, že i v tom případě jest nutno změny ty zanésti třebas dodatečně do mapy, jelikož jen mapa tvoří součást pozemkové knihy. 

Tyto případy zanésti má dnes do mapy knihovní geometr evidenční. Dříve bylo stanoveno, že knihovní soud má provésti nové dělící čáry v mapě bez geometra a nařízeno bylo, že může se z té příčiny povolati i jiný soukromý znalec, kdyby nebylo u soudu nikoho, kdo by dovedl změnu tu zakresliti a kdyby nemohlo se čekati příchodu evidenčního geometra. 

Z té příčiny požadovala se později na úřednících knihovních znalost rýsování, čehož lze s tíží dosíci. Konečně nařízeno bylo, že knihovní soudy mají míti v evidenci veškeré případy, které se nemohly do mapy zanésti a které zanésti má po svém příchodu do sídla knihovního úřadu evidenční geometr. Dle nařízení min. spravedlnosti ze dne 11. dubna 1878 č. 3676 má knihovní soud žádati koncem roku o vyslání evidenčního geometra s oznámením, mnoho-li práce jest pro geometra tam připraveno. 

Zákonem ze dne 23. května 1883 stanoveno bylo konečně, že k žádosti knihovního soudu má evidenční geometr zanésti vyšetřené změny do knihovní mapy a to v době, kdy zdržuje se v sídle berního úřadu (každý třetí měsíc nejméně tři dny) a jen kdyby nestačil, dovoleno jest, by zanesl změny ty do mapy knihy pozemkové během zimní periody. 

Z toho plyne, že zanášejí se dnes změny do mapy pozemkové knihy jen dodatečně a že může uplynouti doba tří až šesti měsíců, než provede se změna v mapě knihy pozemkové. Že to nepřispívá bezpečnosti právních poměrů, není třeba zvlášť uváděti. Mimo to stává se tato okolnost příčinou zmatků a omylů, jelikož knihovně provedené změny nejsou ihned na mapě patrny. Tím opět uveden jest důvod, který svědčí tomu, že nelze mapě knihy pozemkové přikládati právní vliv na práva v knihách pozemkových zanešená. 

Při vedení knihy pozemkové a mapy vyskytla se často sporná otázka, jsou-li evidenční geometři povinni předkládati knihovnímu soudu s přihlašovacím archem změny v rozsahu předmětu, příslušné plány situační. Výslovně není to uvedeno v zákoně ze dne 23. května 1883 a rozmnožila by se tím práce evidenčních geometrů velmi značně. Mimo to v periodě letní, kdy vyšetřují změny a tyto knihovnímu aneb bernímu úřadu oznamují, nedostává se evidenčním geometrům naprosto času, aby provedli ještě četné grafické práce. Odložiti pak vyhotovení archů přihlašovacích na periodu zimní není dovoleno. 

Naproti tomu uvádějí knihovní soudy, že evidenční geometr jest povinen zpraviti knihovní úřady o změnách a že změny v rozsahu parcely nelze jinak sděliti, než situačním plánem. 

Těchto plánů jest pak třeba, aby se provedly některé změny z mocí úřední v knize a na mapě. 

Nařízením ministerstva financí, ze dne 12. srpna 1897 č. 12.120 ze dne 6. října 1891 čís. 31.576 a nařízením ministerstva práv a financí, ze dne 13. června 1894 č. 5.641 stanoveno bylo konečně, že má evidenční geometr připojiti ku archu ohlašovacímu, jedná-li se o dělení pozemku, kopii na průhledném papíře, provedl-li již toto dělení v mapě katastrálné; jinak má přiložiti jen náčrtek dělení tohoto pozemku. 

Ku konci dlužno uvésti, že o všech opravách a změnách, jakmile se provedou na mapě knihovní, jest nutno písemně zpraviti účastněné strany a to i tenkrát, když později, teprv po učiněném vkladu do knihy pozemkové, oprava aneb změna v mapě provedena byla. Písemný výměr obsahuje oznámení, že dle povolení zakreslila se nová hranice parcely do mapy.

  | PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ | OBSAH |

17.12.2014.
Digitalizace, textová úprava a poznámky: Lumír Nedvídek, 2014.