FRANTIŠEK NOVOTNÝ
Nauka o rakouském katastru a o knihách pozemkových se zvláštním zřetelem na Království České
Pro posluchače vysokých škol technických a pro civilní techniky
Sepsáno v r. 1896. Nakladatel Alois Wiesner, knihtiskárna, Praha. Published 1897. Reprint na CD-ROM VÚGTK, 1999.
Pro potřeby inspektorů ZKI zdigitalizoval, textově upravil a případnými poznámkami opatřil Lumír Nedvídek v roce 2014.

  | PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ | OBSAH |

IX.
Způsob jakým provésti se má nové katastrálné měření.

§ 46.
Úvod.

Již při zakládání nových knih pozemkových a při revisi katastru daně pozemkové seznalo se, že nynější mapy katastrálné nevyhovují plnou měrou ani účelům katastru daně pozemkové a tím méně pak požadavkům knihy pozemkové. Následkem toho nastala nutnosť pomýšleti na to, jaký způsob voliti by se měl pro nové měření katastrálné, jehož nutnosť se všeobecně uznává. 

Jest přirozeno, že musela se voliti ona methoda, která zajišťuje jak theoreticky, tak i prakticky nejsprávnější výsledky. Užívání měřického stolu mělo býti pro příště vyloučeno. 

V Německu zavedena jest pro nové měření katastrálné methoda polygonometrická a to nařízením ze dne 25. října 1881,^*) kterou vyloučeno jest užití měřického stolu pro nová měření katastrálná. Methoda polygono-trigonometrická zakládá se na přímém měření úhlů theodolitem a délek pásmem aneb latí. Základem měření jest místní síť trigonometrická a k ní se připojující síť polygonová položena tak, aby se provésti dalo na základě stran polygonové sítě měření podrobné.

----------------------------------------------

*) Anweisung IX. vom 25. October 1881.

Síť trigonometrická a polygonová se vypočte a vyrovná. Body trigonometrické a polygonové určeny jsou souřadnicemi vzhledem k určitému středu soustavy pravoúhelných souřadnic. Dle těchto souřadnic vynesou se pak body trigonometrické a polygonové do příslušných listů sekčních.

Této methody použíti se má též u nás při novém měření katastrálném. Příslušná instrukce pro tuto methodu vydána byla ministerstvem financí roku 1887 a pokud známo bylo tím způsobem od úřadů katastrálných provedeno již několik měst na př. u nás Beroun a Kutná Hora. V následujícím odstavci uvedeno jest podstatné znění této instrukce, pokud možno je vůbec uvésti v rámci tohoto spisu. Znalost této instrukce jest nezbytnou dnešního dne pro civilní techniky, kdy plány polohopisné na př. na Moravě musí se touto methodou provésti.

§ 47.
Instrukce ministerstva financí z roku 1887.
»O provádění měření polygonometrických a trigonometrických za příčinou zdělání nových plánů pro účely katastru daně pozemkové«.*)

----------------------------------------------

*) »Instruction zur Ausführung der trigonometrischen und polygonometrischen Vermessungen behufs Herstellung neuer Pläne für die Zwecke des Grundsteuer-Katasters«, Vídeň 1887.

(Poznámka: Níže není uveden doslovný překlad instrukce, ale jen stručný obsahový výtah z ní.)

A. Úvod

I. Základ rakouského měření katastrálného.

Základem rakouského měření katastrálního jest trigonometrická síť položená po celém mocnářství, která provedena byla na základě čtyř měřených základen a to:

Tato trigonometrická síť připojena jest k trigonometrické síti c. k. vojenské triangulace, provedené v Uhrách, v Lombardii a v Benátsku na základě jiných základen, jakož i k trigonometrickým sítím sousedních států, čímž podána jest dostatečná záruka o její správnosti.

II. Řády trigonometrické sítě.

Dle délky stran jednotlivých trojúhelníků rozděluje se trigonometrická síť na následující řády:

III. Soustava souřadnic.

Aby se daly výsledky trigonometrické triangulace nejjednodušším způsobem užiti při podrobném měření parcel, zavedena byla pro určení souřadnic trigonometrických bodů soustava právoúhelných a rovinných souřadnic. 

Kdyby nevzal se zřetel na sferoidický tvar země, povstaly by značné difference. Aby se předešlo redukci souřadnic sférických na rovinné a případným differencím, vztaženy byly souřadnice bodů trigonometrických jedné aneb i více zemí k samostatné soustavě pravoúhelných souřadnic a střed této soustavy tvořil hlavní trigonometrický bod vhodně položený. Tím zmenšil se rozsah takových soustav pravoúhelných souřadnic a mohl se zanedbati sferoidický tvar země a trojúhelníky mohou se považovati za rovinné. 

Středem soustavy procházející poledník (meridian) tvoří pak osu úseček X a rovnoběžník (Perpendikel) čili největší kruh země, kolmý ku poledníku Y, pravoúhelné soustavy souřadnic dotyčné země. 

Poněvadž plošný rozsah těchto soustav pravoúhelných souřadnic není značný, můžeme považovati osy těchto soustav pravoúhelných souřadnic za přímky k sobě kolmé. 

Pro země a království na radě říšské zastoupené zvoleno bylo při měření katastrálném sedm soustav pravoúhelných souřadnic. 

Bližší údaje o těchto soustavách a středech uvedeny jsou v následující tabulce. Ostatní údaje této tabulky, zejména označení sloupců a vrstev sítě čtverečných mil vysvětleny budou v následujících odstavcích.

IV. Orientace trigonometrické sítě.

Aby síť trigonometrická orientována byla dle směrů světových, určen byl buď přímo astronomicky azimuth jedné strany trojúhelníka ze středu soustavy vycházející aneb odvozen byl geodeticky ze známého azimuthu jiné strany a měřeného úhlu. 

Podobným způsobem stanoveny byly zeměpisné souřadnice jednotlivých středů uvedených soustav pravoúhelných souřadnic. 

Tím přivedeny jsou trigonometrické sítě v určitý vztah a souvislosť se zeměpisnou sítí zeměkoule a můžeme v každém případě určiti zeměpisné souřadnice netoliko trigonometrických bodů, nýbrž každého bodu v mapě katastrálné zobrazeného.

V. Výpočet souřadnic.

Při výpočtu souřadnic trigonometrických bodů nebéře se, jak již uvedeno bylo, žádného ohledu na zakřivení země a výpočet provede se dle pravidel rovinné trigonometrie. 

Úhly směru stran trojúhelníků, vycházející z jednoho vrcholu trigonometrické sítě počítají se vzhledem k přímce vrcholem vedené a rovnoběžné s osou úseček X od jihu přes západ, sever na východ, od 0° - 360°. 

Úhly tyto nazýváme směrovými (Südwinkel) na rozdíl od úhlů azimuthálných, které se podobně počítají, avšak vztahují se ku meridianu světovému, který prochází uvedeným vrcholem. 

Je-li n. p. MM' (Viz obr. 7.) přímka rovnoběžná k středu soustavy pravoúhelných souřadnic, jest úhel směru strany

Rozdíly souřadnic bodů A, B, C, D (∆x a ∆y) vypočtou se z délky stran a úhlu směru. Přičtením aneb odečtením hodnot těchto k souřadnicím bodu O obdržíme souřadnice těchto bodů vzhledem ku středu soustavy pravoúhelných souřadnic. 

Při triangulaci katastrálné označovány byly tyto úsečky dle toho, ležely-li severně aneb jižně od středu soustavy tedy v severní neb v jižní části meridianu soustavy souřadnicové značkou S(n) aneb J(S) aneb aneb SM (nm) aneb JM (Sm). 

Podobně označovány byly i pořadnice dle toho, ležely-li východně aneb západně od středu soustavy tedy ve východní aneb západní části rovnoběžníka značkou VR (OP), ZR (WP) aneb jen V(O) a Z(W) připojenou ku číselné hodnotě pořadnice. 

Poloha tato dá se též vyznačiti znaménkem (+) aneb (-) těchto souřadnic.

Vzhledem k uvedenému způsobu počítání úhlů směrových mají souřadnice v jednotlivých quadrantech toto znamení: 

V quadrantu I., JZ(SW) jest úsečka x (+) (jižně) a pořadnice y (+) (západně). 

V quadrantu II., SZ(NW) jest úsečka x (-) (severně) a pořadnice y (+) (západně). 

V quadrantu Ill., SV(NO) jest úsečka x (-) (severně) a pořadnice y (-) (východně). 

V quadrantu IV., JV(SO) jest úsečka x (+) (jižně) a pořadnice y (-) (východně). 

Jest tedy osa X na sever (-) a na jih ( +) a osa Y na západ ( +) a na východ (-). 

Souřadnice trigonometrických bodů řádu I., II., a Ill., vypočteny jsou na tři desetinná místa; souřadnice trigonometrických bodů řádu IV. na dvě desetinná místa jednoho vídeňského sáhu (1,89648 m).

VI. Měření výšek.

Při měření horizontálných úhlů trigonometrické sítě katastrálné, tedy při katastrálné triangulaci, stanovena byla čtením vertikálného kruhu zenithní vzdálenosť jednotlivých trigonometrických bodů. Z těchto pozorování stanoven byl rozdíl výšek jednotlivých bodů s ohledem na refrakci světla a zakřivení země. K vypočtení rozdílu výšek upotřebeno bylo tohoto vzorce: 

Ve vzorci tomto značí:

Pro některé trigonometrické body odvozena byla nadmořská výška přímo od hladiny jaderského moře, a uvedeným způsobem stanoveny byly pak rozdíly výšek a nadmořské výšky ostatních trigonometrických bodů.

VII. Rozdělení sekčních listů pro měřický stůl.

Rozdělení jednotlivých zemí na detailní sekce a označení těchto provedeno bylo takto:

K poledníku a rovnoběžníku středu soustavy vedeny byly rovnoběžky ve vzdálenosti 1 rakouské míle = 4000° vídeňských = 7585,9 m. 

Tím povstala síť čtvercová, ve které strany čtverců rovnaly se 1 rak. míli čili soustava čtverečných mílí. Tyto tvoří směrem východním aneb západním od osy X sloupce (Colonne) a to buď »východní sloupce« (Ost-Colonen) aneb sloupce západní (West-Colonnen). Směrem od severu k jihu tvoří pak vrstvy (Schichten). 

Sloupce označují se římskými číslicemi od I. postupně a to jak směrem východním, tak i směrem západním. 

Vrstvy číslují se arabskými čísly a to směrem od severu k jihu. Vrstva nejsevernější má vždy číslo »1«.

Poněvadž není rovnoběžník (osa y soustavy) základem pro číslování vrstev, není číslování vrstev v jednotlivých soustavách v žádné souvislosti. 

V odstavci III. uvedené tabulky udán jest ve sloupci 5, 6 a 7 počet sloupců a vrstev, jakož i poloha krajní vrstvy severní »1« od osy Y jednotlivých soustav pravoúhelných souřadnic. 

Vzniklé čtverce t. j. čtverečné míle označí se dle toho, ve kterém sloupci a ve které vrstvě leží, značkou příslušného sloupce a vrstvy. (Obr. 9.)

Obr. 9

Tedy n. p. bod A jest ve čtverečné míli, která má označení: Z. S. IV. 42. (W. C. IV. 42.) ^*)

----------------------------------------------

*) Západní sloupec IV. vrstva 42. (West-Colonne IV. Schichte 42.)

Bod B jest ve čtverečné míli, která má označení: V. S. II. 44. (O. C. Il. 44.) ^**)

----------------------------------------------

**) Východní sloupec II. vrstva 44. (Ost-Colonne II. Schichte 44.)

Každá čtverečná míle rozdělena jest směrem od východu k západu na 4 díly označené písmeny a, b, c, d; směrem od severu k jihu na 5 dílů označených písmeny e, f, g, h, i. Tím vzniká 20 obdélníků, z nichž každý má šířku = 1000° = 1896,5 m a výšku 800° = 1517,2 m. Plocha každého obdélníka (obr. 9.) obnáší ve skutečnosti 800 x 1000 = 800.000 □° = 500 jiter dolnorakouských (287,7 ha). Tyto obdélníky tvoří sekce měření katastrálného a jsou zobrazeny na jednom sekčním listu mapy katastrálné. Jedna čtverečná míle tvořila vždy list triangulační, pro který provedla se grafická triangulace sítě řádu IV. na základě tří daných bodů trigonometrických řádu třetího. 

Označení sekčních listů jest obdobné a obsahuje vedle značky čtverečné míle značku sekce, tedy n. p. pro bod C:

Z. S. II. 44. Sekc. bf (W. C. II. 44. Sekt. bf.)
Pro bod D: V. S. II. 43. Sekce bi (O. C. lI. 43. Sekt. bi.)

Označení čtverečné míle a sekce uvésti se má v pravo nahoře na každém sekčním listu mapy katastrálné.

VIII. O měřítkách.

Měřítko všeobecné pro měření stolem měřickým jest 1 : 2880 skutečné velikosti čili 1 víd. palec (1/72 víd. sáhu = 2,63 cm) na mapě rovná se 40 víd. sáhům ve skutečnosti. Pro tento poměr zmenšení užívá se označení:

1" = 40°.

Města a větší osady, jakož i velmi rozčleněné komplexy pozemkové, které se nemohou v tomto měřítku přesně zobraziti, provedeny jsou v měřítku 1 : 1440. Ve výminečných případech, jako n. p. ve Vídni provedeny byly mapy katastrálně v měřítku 1 : 720. 

Na počátku tohoto století provedeno bylo francouzské měření katastrálné v jedné části bývalého království Illyrského v měřítku 1 : 2000 a obce v Přímoří, na pravém břehu řeky Isonzy jakož i některé obce v Krajině a v Korutanech mají katastrálné mapy v měřítku 1 : 2000 provedené. Tyto mapy katastrálné nebyly provedeny na základně společné trigonometrické sítě, nýbrž na základě základny, která byla v příslušné obci měřena a dle světových stran orientována. 

Při trigonometrické triangulaci bývalého kraje Zara v Dalmacii roku 1823 stala se, následkem nesprávné hodnoty strany trojúhelníka, od které se vycházelo, značnější chyba a následkem této platí pro mapy katastrálné onoho obvodu měřítko 1 : 2904,17.

Následkem všeobecného zavedení míry metrové roku 1873 stanoveno bylo, že nová měření celých katastrálných obcí provedena býti mají v měřítku 1 : 2500. Označení a velikost sekčních listů pro měřítko 1 : 2500 jest následující:

1.	Ony soustavy pravoúhelných souřadnic (obr. 10.), poledník a rovnoběžník, jednotlivých zemí rozdělují tyto země na 4 quadranty, které označí se dle své polohy ku stranám světovým počátečnými písmeny a to: Quadrant I. J. Z. jiho-západní (S. W. - Süd-West). Quadrant II. S. Z. severo-západní (N. W. - Nord-West).  Quadrant III S. V. severo-východní (N. O. - Nord-Ost). Quadrant IV. J. V. jih o-východní (S. O. - Süd-Ost).
2.	Rovnoběžně s osami X a Y aneb rovnoběžně s poledníkem a rovnoběžníkem, procházejícím středem soustavy vedeny jsou ve vzdálenosti 10.000 m resp. 8.000 m přímky, čímž vzniknou sloupce 8.000 m široké a vrstvy 10.000 m vysoké. Sloupce označeny jsou směrem východním, jakož i západním od poledníka římskými číslicemi, počínaje »I« v obou směrech; podobně označeny jsou vrstvy arabskými číslicemi směrem severním a jižním od osy Y (rovnoběžník) počínaje »1«.
	Obdélníky tímto způsobem utvořené, tvoří listy triangulační. a označení jich obsahuje udání příslušného quadrantu jakož i sloupce a vrstvy. Bod B n. p. leží v triangulačním listu S. Z. III., 3 (N. W. Ill. 3). Bod C: S. V. I., 2 (N. O. 1., 2).
3.	List triangulační rozdělen jest rovnoběžně s poledníkem na 5 dílů, označených arabskými číslicemi postupně vždy směrem od poledníka; rovnoběžně s rovnoběžníkem rozdělen jest pak na 8 dílů označených arabskými číslicemi postupně vždy směrem od rovnoběžníka. Tím vzniká 40 obdélníků v každém listu triangulačním a každý jest 1600 m široký a 1250 m vysoký.
	Plocha listu triangulačního obnáší 8.000 ha; plocha každého obdélníka, který tvoří list sekční pak 200 ha. Pro poměr zmenšení 1 : 2500 odpovídá pak šířka sekčního listu (východ-západ) 64 cm a výška (sever-jih) 50 cm.
4.	Označení sekčních listů obsahuje udání listu triangulačního ve kterém se ona sekce nachází, a udání sekce ve tvaru zlomku, ve kterém čitatel udává díl rovnoběžný s osou X a jmenovatel číslo dílu, rovnoběžného s osou Y. N. p. Bod b: S. Z. II., 2., Sekc. 2/5 (N.W. II., 2., Sekt. 2/5). Bod c: S. V. I., 3., Sekc. 3/2 (N. O. 1., 3., Sekt. 3/2). Bod d: J. V. II., 1., Sekc, 5/4 (S. O. II., 1., Sekt. 5/4).
	Obr. 10
5.	Úhly směru počítají se opět od jihu, přes západ, sever na východ. Jest tedy jako dříve quadrant J. Z. quadrantem I., ve kterém jest úsečka x (+) a pořadnice y (+). Podobně jest v quadrantu II. S. Z. x (-) a y (-), v quadrantu III. S. V. x (-) a y (-) a konečně v quadrantu IV. J. V. x (+) a y (-).
6.	Jsou-li udány číselně souřadnice některého trigonometrického bodu, můžeme dle známých rozměrů listů triangulačních a sekčních stanoviti, ve kterém listu triangulačním a sekčním nalézá se onen bod. Na př. y = + 35.735,50 m (západně). x = +  54.548,20 m (jižně). Uvedené hodnoty souřadnic obsahují: y = + 35.735,50 m = 4 x 8000 + 2 x 1600 + 535,50 m, což značí sloupce 4 + 1 = V a 2 + 1 = 3 oddělení. Podobně rozložme i úsečku x = - 54.548,20 m = 5 x 10.000 + 3 x 1250 + 798,20 m což značí vrstva 5 + 1 = 6 a oddělení 3 + 1 = 4. Leží tedy onen trigonometrický bod v sekčním listu: J. Z. V. 6. Sekc. 3/4 (S. W. 6. Sekt. 3/4) a jeho souřadnice, vzhledem ku sekčním přímkám tohoto listu jsou: y = + 535,50 m (západně). X = + 798·20 111. (jižně).

IX. Stabilisování bodů trigonometrických.

Trvalé označení bodli trigonometrických sítí provedeno bylo po skončeném měření parcel. Užito bylo k tomu přitesaných kamenů s písmeny »K. V.«^*) V království Českém, v Rakousích Dolních a Horních, v Solnohradech, Tyrolsku, na Moravě, ve Slezsku, v Haliči a v Bukovině vykonali stabilisování trigonometrických bodů trigonometři a při té příležitosti provedli ještě stanovení výšek jednotlivých bodů a to způsobem trigonometrického měřeni výšek. Způsob stabilisování trigonometrických bodů uveden jest zevrubně v protokolle trigonometrických bodů.

----------------------------------------------

*) Katastral-Vermessung.

X. Práce měřické poslední doby a přechod k methodě polygonové.

Při regulování daně pozemkové od roku 1870 - 1881 zjištěny a zaměřeny byly veškeré změny, které se během doby staly. Rovněž i celý operát a měření katastrálně podrobeno bylo úplné revisi. Při tom revidována byla v Dolních a Horních Rakousích, v Solnohradech, v Krajině, v Korutanech a v Přímoří stávající trigonometrická síť katastrálná, jednotlivé body byly vyhledány a novým určením jiných bodů síť trigonometrická těchto zemí byla doplněna. Stabilisování této reambulované a doplněné trigonometrické sítě, pokud totiž dle odstavce předešlého provedeno nebylo, provedli geometři pro úpravu daně pozemkové.

Za základ reambulace katastru vzaty byly mapy katastrálné stabilného katastru a při zaměřování změn a reambulování map musilo se užiti téže methody, dle které mapy katastrálné sdělány byly, totiž měřického stolu. Měřického stolu užiti se má budoucně vždy, jedná -li se o rektifikaci stávající mapy katastrálné, zhotovené měřickým stolem.

Jde-li o nové měření obce, ustanoví ministerstvo financí od případu k případu, zdali toto nové měření provésti se má měřickým stolem aneb methodou polygonometrickou. Methody poslední upotřebí se zejména tam, kde vyžaduje se větší přesnosti. 

Dodatečná nařízení ku zákonu ze dne 23. května 1883 čís. ř. z . 83 »O udržování katastru daně pozemkové v evidenci« obsahují z té příčiny již nařízení, aby tam, kde jedná se o měření cennějších pozemků a objektů, provedeno bylo nové měření příště ne měřickým stolem, nýbrž methodou polygonometrickou na základě polygonové sítě připojené ku místní síti trigonometrické.

Veškeré výsledky měření methodou polygonometrickou zanášeny býti mají číselně do plánu čili plány musí obsahovati koty délkové, na základě kterých plán sestrojen byl. Může se tedy vždy zcela určitě stanoviti dle těchto kot původní hranice a odpadá tím na příště každá nejistota při vytyčování sporné hranice dle mapy zhotovené methodou polygonometrickou.

Methoda polygonometrická poskytuje ještě dalších výhod. Jelikož v plánech dle methody této zhotovených jsou veškeré výsledky měření číselně uvedeny, jest možno situaci dle těchto údajů vynésti v libovolném měřítku a upotřebiti je pro plány kanalisační, pro návrhy silnic a železnic, při regulování řek, při parcelováni a k podobným účelům, 

Rovněž usnadní se zanášení změn do plánů zhotovených methodou polygonometrickou a nebude více třeba i při četných změnách provésti úplně nové měření, jako se to státi muselo při stole měřickém. Jelikož síť polygonová jest stabilisována, možno na základě této sítě vždy každou změnu zaměřiti a do plánu zanésti, čímž odpadá nutnost úplně nového měření. Toto zanášení změn provésti se může s toutéž přesností, s jakou plány původně sdělány byly.

B. Postup prací při měření methodou polygonometrickou.

I. Všeobecná ustanovení.

Měření methodou polygonometrickou provésti se má na základě trigonometrické sítě trigonometricky vypočtené, ku které připojuje se síť polygonová, ve které měří se úhly přímo theodolitem a strany přímo latí aneb pásmem. 

K polygonové síti připojuje se síť přímek pomocných (Messungslinien) tak položená, aby na základě této sítě přímek pomocných a sítě polygonové zaměřiti se daly veškeré parcely a objekty a to krátkými pravoúhelnými souřadnicemi aneb mírami příčnými, které dávají určité průseky.

Veškeré výkony při měření methodou polygonometrickou možno rozděliti v tyto skupiny:

Mimo to má se současně provésti měření výšek.

II. Triangulace.

1.

Základní pravidla.

Triangulace provedena budiž u připojení na trigonoetrickou síť řádu III. měření katastrálného. Příslušná dáta udá triangulační početní kancelář katastru daně pozemkové.^*)

----------------------------------------------

*) Triangulirungs-Calcul-Bureau des Grundsteuerkatasters im Finanz-Ministerium.

Údaje triangulační kanceláře obsahují:

2.

Stanovení polohy trigonometrických bodů měření katastrálného.

Trigonometrický bod vyhledá se dle sděleného topografického popisu polohy a pokud zachovaly se kameny, tyto body označující, nepůsobí to žádných obtíží. Nezachovaly-li se tyto kameny, jest nutno kopáním se přesvědčiti, zda nezachovaly se na onom místě pod povrchem jiné značky a předměty tyto body označující. Nestačí-li topografický popis polohy trigonometrického bodu, vytyčí se poloha jeho dle mapy katastrálné, ve které tento bod jest vyznačen. 

Nad nalezeným trigonometrickým bodem vytyčí se centricky přiměřené signaly (výtky). Je-li nutno signál excentricky postaviti, vyšetří se dáta, pro centrování měřených úhlů potřebná způsobem, o kterém ještě pojednáno bude. 

Poněvadž není vyloučena možnost, že nebyly během doby kameny aneb jiné značky posunuty, nutno se přesvědčiti přímým měřením úhlů z jednotlivých bodů trigonometrických, jak shodují se úhly ve skutečnosti měřené s úhly směru od triangulační kanceláře udanými aneb ze souřadnic vypočtenými. 

Případné odchylky nesmí překračovati mez uvedenou v následující tabulce:

3.

Vytyčení trigonometrické sítě řádu IV.

Při vytyčení této trigonometrické sítě dlužno dbáti následujícího:

4.

Označení a stabilisování trigonometrických bodů.

K označení trigonometrických bodů, pokud to nejsou body pevné (věže a p.) použito budiž tyčí. V operátech číslují se tyto body postupně arabskými číslicemi.

Současně s označením bodů výtkami tyčkovými provésti se má stabilisování těchto bodů a to způsobem v obrazci 11. uvedeným.

Obr. 11

Způsob provedení uvedených vzorů stabilisování bodů trigonometrických uveden jest v následující tabulce, kdež udány jsou případy upotřebení.

Poloha bodů trigonometrických zaměří se vzhledem ku stálým bodům na př. mezníky, rohy zdí a p., o kterých se dá předpokládati, že časem se nemění a sdělá se příslušný popis polohy takového bodu takto:

Topografický popis polohy bodů trigonometrických a polygonových.

5.

Triangulační skizza.

Současně s vytyčením trigonometrické sítě sdělána budiž přehledná skizza polohy trigonometrických bodů, jež jest nutná pro přehled celé práce. Dle rozsáhlosti trigonometrické sítě a dle počtu bodů sdělá se skizza triangulační v takovém měřítku, aby vše bylo zřetelné. Obyčejně stačí poměr zmenšení 1 : 25.000. (Měřítko specielní vojenské mapy.) 

Poloha jednotlivých trigonometrických bodů určí se na malém skizzovním stolku graficky na základě trigonometrických bodů, sdělených triangulační kanceláří, které vynesou se dle udaných souřadnic. 

V triangulačním listu číslují se postupně trigonometrické body a vyznačí se veškeré možné visury jakož i hranice obecní. 

Triangulační skizza zašle se ke schválení triangulační kanceláři ve Vídni. Současně sdělí se výsledky provedeného kontrolního měření úhlů na dané trigonometrické body, kterýmž kontrolována býti má totožnosť daných trigonometrických bodů řádu III. 

Triangulační bureau prozkoumá triangulační skizzu a nařídí po případě nutné změny a doplňky, které dotyčný geometr musí provésti. 

6.

Měření horizontálných úhlů trigonometrické sítě

Měření úhlů provede se theodolitem, který nutno před měřením zkoušeti a po případě rektifikovati. 

Měření úhlů provádí se buď:

Methoda měření úhlů v kruhu zakládá se na tom, že při pevném limbu zaměří se otáčením alhidady dalekohledem postupně na jednotlivé body trigonometrické a po každém zaměření čte se poloha nulového bodu noniů aneb mikroskopů. Postup jest tento: 

Theodolit postaví se centricky na bod, ze kterého se mají úhly měřiti, utáhne se ustanovka limbu a urovná se horizontalně stroj, pokud možno pevně postavený. Nulový bod limbu postaví se tak, aby se daly přibližně ihned čísti úhly směru (t. j. směrem jižním). 

Nemůže-li se stroj centricky postaviti, volí se stanovisko excentrické a zjistí se veličiny, nutné pro centrování úhlů. 

Za bod počátečný volí se onen, který lze nejjasněji a nejostřeji pozorovati a o kterém dá se předpokládati, že takovým zůstane po celé měření úhlů. Jsou to z pravidla makovice věží a hromosvody ve střední vzdálenosti k severu položené. Nehodí-li se k ostrému zaměření žádný z trigonometrických bodů, může se voliti jiný bod, který uvedeným podmínkám vyhovuje, třebas by nebyl bodem trigonometrickým. 

Dalekohledem zaměří se na volený bod počátečný při upevněném limbu a to zhruba otáčením rukou a ostře ustanovkou alhidády. Čtení obou noniů aneb mikroskopů zanese se do manuale měřených úhlů. 

Ustanovka limbu zůstane stále utažena a zaměří se postupně otáčením alhidády dalekohledem na jednotlivé trigonometrické body tak, jak za sebou následují směrem od levé ruky k pravé. Čtení noniů po každém zaměření zanese se do manuale měřených úhlů. 

Naposled zaměří se opět na bod počátečný a čtení poslední visury musí se rovnati čtení prvému. 

Toto prvé měření úhlu, při kterém zaměřilo se v kruhu postupně na jednotlivé body, tvoří prvý kruh (řadu) pozorování. 

Odchylka prvního a posledního čtení noniů nesmí přesahovati určitou mez, kterou stanoví chyby, kterým se při manipulaci strojem předejíti nedá. 

Po ukončené prvé řadě pozorování proloží se dalekohled (durchschlagen), otočí se alhidádou o 180° a zaměří se opět na bod počátečný. Čtení noniů zanese se do manuale měřených úhlů. Po té zaměří se postupně na jednotlivé trigonometrické body směrem obráceným předešlého t. j. tak jak za sebou směrem od pravé ruky k levé následují. Čtení noniů po každé visuře zanese se do manuale měřených úhlů a naposled zaměří se opět na bod počátečný. 

Tyto dvě řady pozorování úhlů v kruhu tvoří jednu skupinu (Satz, gyrus) a arithmetický průměr čtení noniů pro jednotlivé visury dá střední hodnotu visury této skupiny. 

Čtením obou noniů vyloučí se chyby následkem výstředností osy alhidády; čtením první a poslední visury na bod počátečný pak chyba, která vzniká následkem pošinutí stroje během měření. Čtením pak v řadě druhé po proložení dalekohledu, tedy při druhé poloze dalekohledu chyba následkem toho, že osa optická. dalekohledu není kolmá k ose otáčecí dalekohledu. 

Pro každý trigonometrický bod řádu IV. provedeny buďtež tři skupiny uvedeného měření úhlů v kruhu. 

Pouze pro ony úhly, které mají zvláštní důležitost při počítání sítě, jest dovoleno provésti větší počet skupin. 

Druhá a následující skupina měření úhlů v kruhu vykoná se tím způsobem, že otočí se limbem tak, aby nulový bod nonia na alhidádě vzdálil se od své původní polohy o nějaký celý počet stupňů. Užívá se obyčejně o 100°. 

Změnila-li se tímto otočením limbu vertikálná poloha osy alhidády, urovná se opět libela šrouby stavěcími. Otočením limbu o celý počet stupňů aneb o 100° přesvědčíme se snadno a rychle, zda-li souhlasí příslušná čtení jednotlivých visur a nestala-li se při čtení hrubá chyba, kteréžto chyby se později velmi těžko dají zjistiti. 

Někdy stává se, že nejsou jednotlivé signaly trigonometrických bodů stále dobře viditelny. V tom případě provede se jen měření oněch bodů, které jsou jasně a ostře viditelny jakmile tomu okolnosti dovolují, provede se měření v kruhu oněch bodů, které dříve nebyly dobře viditelny a připojí se k tomu nejméně dva body dříve měřené. Při tom jest výhodné, dá-li se otočením limbu visuře na bod dříve měřený taková poloha, kterou měla v dřívější skupině. 

Měření úhlů repeticí upotřebiti se má v následují cích případech:

Postup při měření úhlů repeticí jest tento: 

Osa otáčecí limbu přivede se šrouby stavěcími a libelou sázecí na ose otáčecí dalekohledu do polohy vertikálné. 

Ustanovka limbu se utáhne a uvolní se ustanovka alhidády. 

Po té zaměří se na bod v levo ležící a čtení obou noniů zanese se do manuale měřených úhlů. Nyní uvolní se ustanovka alhidády a zaměří se na bod v pravo ležící a to zhruba rukou a ostře mikrometrovým šroubem ustanovky alhidády. Po té uvolní se ustanovka limbu, proloží se dalekohled a otáčením limbu zaměří se na bod v levo ležící a to zhruba otáčením limbu rukou a ostře mikrometrovým šroubem ustanovky limbu. 

Nyní uvolní se ustanovka alhidády a zaměří se na bod v právo ležící a to opět zhruba pohybem rukou a ostře mikrometrovým šroubem ustanovky alhidády. Po té přečtou se oba nonie aneb mikroskopy a zanese se čtení do manuale. Rozdíl druhého a prvého čtení dá dvojnásobnou hodnotu měřeného úhlu. Pro body trigonometrické řádu IV. nutno opakovati uvedený postup třikrát. Arithmetický průměr čtení příslušných dá pak hodnotu dvojnásobnou příslušného úhlu. 

7.

Manuale měřených úhlů.

Výsledky měření horizontálných úhlů zanášejí se na místě samém tvrdou tužkou do příslušného manuale měřených úhlů horizontálných trigonometrické sítě. Arithmetické průměry čtení noniů aneb arithmetické průměry visur skupiny měřených úhlů nutno zanášeti inkoustem. Ostatní vysvětlení podá vzorec tohoto protokolu.

8.

Redukce excentricky pozorovaných úhlů.

Redukce tato provádí se v těchto případech:

Redukce měřených úhlů na střed nutno provésti v tom případě, když nebylo možno postaviti theodolit centricky na daný trigonometrický bod a musely se měřiti úhly z bodu mimo ležícího. 

Redukce na bod záměrný nutno provésti v tom případě, když zaměří se místo na bod trigonometrický na jiný bod, v jeho sousedství se nacházející. 

Uvedené dva případy redukce úhlů excentricky měřených vysvětlí nejlépe příklady (obr. 12). Redukce excentricky měřených úhlů na střed vyskytuje se zejména při měření úhlů z oken věže, ačkoliv trigonometrický bod stanoví makovice věže. 

Pro redukci na střed nutno znáti veličiny pro centrování úhlů. 

Jest to vzdálenosť obou bodů r a úhel ε, který tvoří tento směr se směrem na libovolný trigonometrický bod. Vzdálenosť r má býti pokud možná malá a má se měřiti přesně až na cm. Uhel ε stačí určiti přesně na celé minuty.

Při měření úhlů z okna věže nemůžeme však úhel ε měřiti a rovněž stanovení délky r bylo by méně přesné. 

V tomto případě užijeme k stanovení r a ε pomocné základny AB a z koncového bodu této základny měříme úhly na trigonometrický bod a stanovisko.

Strana b měří se přímo jakož i úhly α₁, α₂, β₁, β₂.

ɣ = 180 - (β + ε) a korekce počítá se dle vzorce

	Podobně i při redukci na bod záměrný stanoviti se musí vzdálenosť obou bodů r a úhel ε, který tvoří přímka spojující oba body se směrem visury na jeden trigonometrický bod Redukce počítá se opět dle vzorce    δ" =  r . φ"  sin Rz s Vzdálenosť s stanoví se buď dle mapy, nebo přibližným výpočtem.
Obr. 12

Podobně i při redukci na bod záměrný stanoviti se musí vzdálenosť obou bodů r a úhel ε, který tvoří přímka spojující oba body se směrem visury na jeden trigonometrický bod

Vzdálenosť s stanoví se buď dle mapy, nebo přibližným výpočtem.

9.

Výpočet souřadnic trigonometrických bodů.

Výpočet souřadnic trigonometrických bodů řídí se dle způsobu jich určení. Vyrovnání zjištěných chyb, kterým se předejíti nemohlo provede se buď dle methody nejmenších čtverců, aneb graficky. 

Methodou nejmenších čtverců dlužno vyrovnati:

Při tom dlužno provésti způsob vyrovnání dle toho, je-li bod stanovený protínáním ku předu nebo protínáním do zadu. 

Vyrovnání provede se dle zvláštních k tomu určených formulářů.

Pro ostatní trigonometrické body místní sítě provede se vyrovnání jen grafickým způsobem dle diagramu. 

Výpočet souřadnic provésti se má 7 místními Iogarithmickými tabulkami až na centimetry. Při předběžném výpočtu souřadnic stačí pětimístné logarithmické tabulky. 

Rozdíl mezi úhlem směru přímo měřeným a z definitivných souřadnic vypočteným nesiní přesahovati hodnotu 25" v trigonometrické síti řádu IV. pro střední vzdálenosť bodů as 2000 m.

Větší odchylka vyskytnouti se může jen při menší vzdálenosti trigonometrických bodů.

10.

List triangulační a seznam souřadnic

Dle vypočtených souřadnic trigonometrických bodů sestrojí se v přiměřeném měřítku plán trigonometrické sítě. O měřítku platí totéž, co uvedeno bylo pro triangulační skizzu. Poměr zmenšení čili měřítko uvede se číselně na listu triangulačním v pravo dole. 

Souřadnice trigonometrických bodů sestaví se ve zvláštní protokol, jehož zařízeni uvedeno jest na str. 238.

III. Vytyčení, měření a výpočet sítě polygonové.

1.

Polygonové tahy

Dva trigonometricky určené body spojuje polygonový tah, jehož strany a úhly měří se přímo a který jest základem měření podrobného. Z měřených stran a úhlů vrcholových polygonového tahu vypočtou se souřadnice polygonových bodů. 

Síť polygonová skládá se tedy z jednotlivých polygonových tahů, které spojují body trigonometricky určené. Rozeznáváme pak:

Hlavní a vedlejší polygonové tahy mají nejkratším způsobem spojovati příslušné body. Z té příčiny nutno při vytyčení polygonové sítě toho dbáti, aby hlavní polygonové tahy byly pokud možno přímé, aby se totiž v nich nevyskytovaly úhly příliš tupé a ostré. 

Délka stran polygonových tahů má býti pokud možná stejná a nesmí se vyskytovati bezprostředně za sebou dlouhé a. krátké polygonové strany. 

Z té příčiny, pokud tomu poměry terrainu dovolují, nemají se vyskytovati strany kratší 50,0 m a delší 300 m. 

Křižují-li se polygonové strany, musí býti průsek označen polygonovým bodem a pojat do sítě polygonové. 

Je-li polygonový tah veden kolem trigonometrického bodu, musí se trigonometrický bod připojiti k polygonovému tahu přímo měřenými úhly a stranami, tak aby jeho poloha byla přesně určena vzhledem k trigonometrickému bodu. 

Není-li možno přímo měřiti délky stran z bodu polygonových na bod trigonometrický, na př. je-li trigonometrickým bodem makovice věže a p. aneb není-li možno přímé měření stran z místních příčin provésti, měří se pouze úhly z polygonových bodů a polygonových stran užije se jakožto základen k vypočtení ostatních veličin z příslušných trojúhelníků. 

Rovnoběžné polygonové tahy v malých vzdálenostech spojiti jest příčnými tahy polygonovými.

Není-li přímé měření stran možným na př. jsou-li to polygonové tahy na obou březích řeky, nutno měřením úhlů přes řeku a řešením trojúhelníků stanoviti příslušné délky. 

Při tom však nutno dbáti vždy, aby mohlo se vykonati měření podobné na základě polygonových stran. Z té příčiny nutno položiti polygonové strany tak, aby se daly parcely, vzhledem k těmto aneb k přímkám pomocným, jednoduše a vhodně zaměřiti. 

Jest tedy poloha polygonových tahů závislá na seskupení parcel, na terrainu, a nutno polygonové tahy voliti zejména podél silnic, cest, potoků, řek a p. 

Rovněž i počet polygonových bodů závislý jest na terrainu a na velikosti parcel. Zpravidla obnáší pro 1 km² počet tento 20-50 polygonových bodů.^*) 

----------------------------------------------

*) Platí snad jen pro měření polí; pro měření zastavených ploch naprosto nestačí 50 bodů polygonových pro 1 km².

2.

Stabilisování polygonových bodů.

Před měřením úhlů a délek nutno polygonové body stabilisovati t. j. trvale zajistiti. Způsob stabilisování bodů polygonových jest odvislým od důležitosti bodů a od místních poměrů. 

Hlavní polygonové body a zejména body uzlové mají se v polích označiti kameny přirozenými aneb cementovými, 15 cm nad povrch půdy vyčnívajícími. Vedlejší polygonové body drenážními trubkami pod povrch osazenými, Nejsou-li tyto aneb není-li možno je v přiměřené hloubce pod povrchem osaditi, označí se vedlejší polygonové body dřevěnými koly se spodním křížem. 

Při měření osadí se do drenážních trubek tyče přiměřené sily nebo označí se takový, pod povrchem stabilisovaný bod, jiným vhodným způsobem n. p. homole kamenů, kruh vápnem označený, drn v kruhu kolem odstraněný a p. 

V městech a v osadách dlužno za příčinou vozby, chůze, plyno- a vodovodů a t. d. polygonové body jiným způsobem trvale označiti. Užiti se může plynových trubek 60 - 80 cm dlouhých aneb železných tyčí stejné délky, které se mezi dlažbu zarazí tak, že jejich hlava leží ve stejném niveau s okolní dlažbou. 

Vytesati značky do dlažebních kamenů není dovoleno. Jen výminečně mohou se tyto značky vytesati do obrubních kamenů chodníků. 

Polygonové body zaměří se vzhledem k nejbližším pevným bodům okolí, a tyto míry zanesou se s krátkým popisem o způsobu označení bodu do příslušného protokolu polohy trigonometrických a polygonových bodů. 

Pro každou obec sdělá se z tohoto protokolu zvláštní výtah a značky tyto odevzdají se představenému obce k dalšímu dohledu.

3.

Označení polygonových bodů v plánech a v přehledné skizze polygonové sítě.

Polygonové body číslují se postupně arabskými číslicemi a to tak, že první polygonový bod má číslo následující posledního trigonometrického bodu. 

Za příčinou přehledu o poloze polygonové sítě zhotoví se skizza polygonové sítě, které se upotřebí při výpočtu sítě, jakož i při volbě pomocných přímek. 

Body trigonometrické vynesou se do této skizzy dle souřadnic aneb dle měřených úhlů a po případě i stran. Polygonové body vynesou se dle měřených úhlů a stran. Měřítko skizzy jest 1 : 10.000. 

Ve městech, kde polygonová síť jest hustě položena, jest dovoleno zhotoviti tuto skizzu v přiměřeném měřítku. 

Mohou-li se k tomu upotřebiti lithografické otisky map katastrálných, má se jich užiti ke sdělání přehledné skizzy polygonové sítě.

4.

Měření polygonových stran.

V rovném terrainu měří se strany ocelovým pásmem 20 metrů dlouhým a 20 mm širokým; v terrainu sklonitém stupňovitě 3 latěmi, 5 metrů dlouhými. 

Strany hlavních polygonových tahů a strany polygonové ve sklonitém terrainu měří se pásmem aneb v případě druhém latěmi podél napjaté šňůry. Upotřebená měřítka dlužno srovnati s měřítkem normálným a přesvědčiti se časem, zda se tato nezměnila. 

Měření stran provede se dvakráte a to směrem obráceným; délky určí se na centimetry. Výsledky obojího měření musí souhlasiti a odchylka nesmí přesahovati mez uvedenou v tabulce na str. 184. V případě opačném nutno měření opakovati. 

Z obdržených výsledků vezme se arithmetický průměr pro hodnotu strany. Zbytek menší 0,5 cm se zanedbá; zbytek větší 0,5 cm vezme se za celý centimetr. 

Výsledky měření polygonových stran zanášejí se na místě samém do protokolu inkoustem. Způsob zařízení tohoto protokolu uveden jest na str. 242. Do tohoto protokolu zanesou se i okolnosti s měřením souvisící, jakož i výsledky srovnávání měřítek.

Země: ........................................................ Berní okres: .................................................. Okres. hejtmanství: ................................... MANUALE Obec: ............................................................ měřených délek geometrem .................................................. roku 18......

5.

Měření polygonových úhlů.

Měření polygonových úhlů vykoná se theodolitem nejméně dvakrát při různé poloze dalekohledu. Připojuje-li se k bodu více polygonových stran, provede se měření úhlů v kruhu a to jedna skupina o dvou řadách. Připojují-li se jen dvě polygonové strany, měří se jen úhel vrcholový a to tím způsobem, že zaměří se vždy napřed na zadní polygonový bod a po té na přední bod polygonového tahu. O měření úhlů polygonových platí pravidla, uvedená při měření úhlů trigonometrické sítě. Jelikož vzdálenosť polygonových bodů jest malá,nutno zvláště toho dbáti, aby výtyčky měly polohu vertikálnou, a nutno zaměřiti vždy na spodní konec výtyčky. 

Připojuje-li se bod trigonometrický k polygonové síti, nutno při měření úhlů z tohoto bodu zaměřiti na některý jiný trigonometrický bod, abychom znali úhel, který svírá směr na trigonometrický bod se směrem na bod polygonový. 

Mimo vrcholových úhlů polygonu nutno měřiti též úhly na blízké trigonometrické body, jakož i na sousední polygonové body, což platí zejména v tom případě, jsou-li dva polygonové tahy v malé vzdálenosti rovnoběžně položeny. 

Výsledky měření úhlů zanášejí se do zvláštních protokolů (str. 243) tvrdou tužkou. Utvořené pak arithmetické průměry inkoustem.

Body trigonometrické označeny jsou;   body polygonové.

Země: ........................................................ Berní okres: .................................................. Okres. hejtmanství: ................................... MANUALE Obec: ............................................................ měřených úhlů polygonové sítě Stroj: 8" repetiční theodolit od Starke-ho lit G. Nonická diff. 10"; staré dělení

6.

Výpočet souřadnic polygonových bodů

Výpočet pravoúhelných souřadnic polygonových bodů vykoná se dle polygonových tahů s připojením na trigonometrické body. Napřed vykoná se výpočet souřadnic hlavních bodů polygonových tahů, které spojují body trigonometricky určené. Po té vypočtou se souřadnice bodů vedlejších a příčných polygonových tahů, které připojují se k hlavním polygonovým tahům, 

Výpočet souřadnic polygonových bodů a vyrovnání provede se dle zvláštních formulářů a k nim připojených návodů. 

V příčině odchylek stanoveno jest následují:

a)	Součet vnitřních úhlů nějakého polygonového tahu nesiní překročiti mez uvedenou na tabulce na str. 245.  Větší odchylky, avšak pouze do 1½ násobné hodnoty v tabulce uvedené, jsou dovoleny jen v terrainu velmi nepříznivém, je-li na př. postavení strojů nejisté, aneb není-li možno zaměřiti na spodní konec výtyčky. TABULKA chyb polygonových tahů a váhy p =  10 n
b)	V příčině odchylky v souřadnicích posledního bodu hlavního polygonového tahu, který jest též bodem trigonometrickým a pro který obdrží se souřadnice vypočtené z polygonového tahu, platí při přímých polygonových tazích následující: 1. Lineárně odchylky polygonového tahu t. j. rozdíl mezi vzdáleností obou trigonometrických bodů, stanovenou ze sítě trigonometrické a z uvedeného polygonového tahu, nesmí překročiti hodnotu difference v tabulce na str. 184 uvedenou pro dvojnásobné měření délky polygonové strany. Vzdálenosť obou trigonometrických bodů, které tvoří koncové body hlavního polygonového tahu, při přímém tvaru tahu stanoví se sečtením délek jednotlivých polygonových stran. 2. Odchylky směrové polygonového tahu t. j. rozdíl mezi úhlem směru přímky spojující koncové body tahu stanoveného z definitivních souřadnic těchto bodů, jako bodů trigonometrické sítě a ze souřadnic vypočtených z tohoto polygonového tahu nemají překročiti mez 2 [s] + 100  minut. L Ve vzorci tomto značí  [s] součet všech délek stran tohoto polygonového tahu, L přímou vzdálenost obou koncových bodů, (ϭ - ϭ') rozdíl obou uvedených úhlů směru a nesmí difference (ϭ - ϭ') překročiti mez 2 [s] + 100  minut. L
c)	Pro klikaté polygonové tahy, kterých dovoleno jest užití jen výjimečně, nutno užiti oné vzdálenosti, o kterou jest vzdálen bod koncový, vypočtený z polygonového tahu, od své pravé polohy, jako bod trigonometrický. Je-li tato vzdálenost fs a rozdíly souřadnic fx, fy bodu počátečného a koncového, nesmí  fs =  √  fy2 + fx2 překročiti meze uvedené v tab. na str. 184 pro měření délek stanovené, při čemž podobně jako v případě předešlém za celkovou vzdálenosť [s] nutno bráti součet délek všech polygonových stran tohoto tahu.

7.

Seznam souřadnic polygonových bodů a plán polygonové sítě.

Souřadnice polygonových bodů, definitivně stanovené, zanesou se do seznamu souřadnic, uvedeného při síti trigonometrické a to ihned za body trigonometrickými. 

Síť polygonová, jakož i body trigonometrické, k nimž se připojuje, vynesou se na zvláštním listu dle vypočtených souřadnic. Ohledně měřítka platí totéž, co uvedeno bylo při skizze polygonové sítě. 

IV. Měření parcel (měření podrobné).

1.

K zaměření jednotlivých parcel volí se vhodná soustava pomocných přímek, připojených ku síti polygonové a hranice parcel zaměří se krátkými pravoúhelnými souřadnicemi, mírami příčnými, prodloužením směru hranic a průseky s pomocnými přímkami nebo jiným vhodným způsobem.

Pomocné přímky jsou opět hlavní a vedlejší. 

Hlavní pomocné přímky vycházejí z bodů polygonových, trigonometrických aneb z bodů na polygonových stranách položených a připojují se k podobným bodům. 

Vedlejší pomocné přímky  spojují body hlavních pomocných přímek s body polygonových stran.

Společné body přímek pomocných, pokud nejsou body polygonovými aneb trigonometrickými, zovou se »body pomocné«. 

Jelikož přímky pomocné sloužiti mají k zaměření parcel, dlužno je voliti podél hranic parcel, podél silnic a cest, jakož i podél skupin domů. Při dlouhých a úzkých parcelách pozemkových volí se přímky pomocné tak, aby protínaly souběžné hranice těchto parcel pokud možno pod úhlem pravým. 

Dá-li se užiti přímek, spojující stávající mezníky, které jdou na příč pozemky, má se těchto užiti jako přímek pomocných. Protíná-li sekční přímka hranice parcel, nutno voliti přímku pomocnou tak, aby se vynésti dala v obou sekčních listech. 

Přímky pomocné mají se mimo to voliti tak, aby užiti se mohlo měřených délek při zaměřeni bodů a zejména při dlouhých a úzkých parcelách k výpočtu ploch. Počet pomocných bodů má se pokud možno omeziti, a jednoho pomocného bodu užiti za východiště více pomocných přímek.

2.

Zajištění přímek pomocných.

Současně s vytyčením přímek pomocných označí se body pomocné podobným způsobem jako vedlejší body polygonové. V osadách a v městech, kde zajištění pomocných bodů spojeno jest s obtížemi, mají se zajistiti jen důležité body pomocné.

3.

Znázornění a označení bodů a přímek pomocných.

V přehledné skizze polygonové sítě vyznačí se pomocné přímky tuší. Užije-li se k tomu mapy katastrálné, červeně. Body pomocné číslují se postupně arabskými číslicemi počínaje 1. pro každou obec .

4.

Provedení měření podrobného.

V příčině měření délek platí pravidla, uvedená pro měření délek polygonových stran. Měřené délky při zaměření parcel udány budtež na decimetry; hodnoty menší 0,5 dm se zanedbají a hodnoty větší 0,5 dm považují se za 1 dm. Úhrnné délky přímek pomocných, délky určující body pomocné, jakož i délky, nutné pro zaměření budov a cenných pozemků měřeny buďtež až na centimetry.

Přímky pomocné, polygonové strany, na které se jiné strany aneb body připojují, měří se postupně dle celkové své délky a ne po jednotlivých částech. 

Od požadavku toho možno upustiti v tom případě, jsou-li uvedené přímky pomocné delší 300 m a užije-li se z celé této délky k měření podrobnému jen části nejvýše 60 m dlouhé. V případě tom nutno takový koncový bod přímky pomocné zaměřiti na jiné body nebo uvedenou čásť přímky pomocné dvakrát měřiti. 

Poloha přímky pomocné musí býti zavázána čili zajištěna. To se stane:

Určení bodu pomocného průsekem dvou křížových mír nemá se pokud možno upotřebiti. Není-li však možno jiného způsobu užiti, nutno takový pomocný bod stanoviti průsekem nejméně tří mír příčných, které nemají přesahovati délku 100 m. Leží-li takový bod mezi pomocnými přímkami, má se na tyto připojiti. 

Podobně nutno zajistiti počátečný bod přímky pomocné, je-li n. p. na kolmici polygonové strany aneb v prodloužení jiného určeného již směru. 

Při měření délky přímky pomocné zaměří se současně její průsek s hranicemi parcel, neprotínají-li tyto přímku pomocnou pod úhlem menším 30Určení bodu pomocného průsekem dvou křížových mír nemá se pokud možno upotřebiti. Není-li však možno jiného způsobu užiti, nutno takový pomocný bod stanoviti průsekem nejméně tří mír příčných, které nemají přesahovati délku 100 m. Leží-li takový bod mezi pomocnými přímkami, má se na tyto připojiti. 

Podobně nutno zajistiti počátečný bod přímky pomocné, je-li n. p. na kolmici polygonové strany aneb v prodloužení jiného určeného již směru. 

Při měření délky přímky pomocné zaměří se současně její průsek s hranicemi parcel, neprotínají-li tyto přímku pomocnou pod úhlem menším 30°. 

Určují-li se hranice parcel pravoúhelnými souřadnicemi, má se užiti k vytyčení kolmic příslušného přístroje k vytyčení pravých úhlů. 

Délky kolmic obnášeti mají při zaměření hranic majetkových, rohů budov a jiných dobře označených bodů nejvýše 4,0 m; při zaměření rozhraní kultur, břehu řek a t. d. 10 m.

V rovném terrainu nesmí se vůbec užíti kolmic delších 50 m; v terrainu sklonitém kolmic delších 25 m. 

Není-li možno jiným způsobem bod určiti, nutno připojiti bod, určený takovou kolmicí, ku přímce pomocné měřenou přeponou. 

Je-li nějaký bod určen na prodloužené přímce pomocné a obnáší-li toto prodloužení ¼ délky přímky pomocné aneb přes 30 m, nutno takový bod zavázati jinou kontrolní mírou. 

Prodloužené přímky pomocné, o délku větší jedné poloviny její délky, nemá se užíti ku stanovení polohy jiných bodů. 

Směry hranic parcel mají se pokud možno prodloužiti a stanoviti průsek jich s přímkou pomocnou, na blízku položenou. Tyto průseky zaměří se při měření přímky pomocné.

Hranice přímá má se zaměřiti netoliko bodem počátečným a koncovým, nýbrž i zaměřením bodu as uprostřed ležícího, není-li směr této hranice již jiným způsobem určen. 

Rozměry budov nutno přímo měřiti. Poloha budov má se určiti pokud možno prodloužením fronty domu ku nejbližší přímce pomocné. 

Leží-li u dvou pomocných přímek některé body hranice parcely aneb jiné body dobře vyznačené, nutno je zaměřiti k oběma pomocným přímkám. 

Vůbec nutno pamatovati na to, aby body hranic majetkových, rohy domů a t. d. určeny byly mimo to ještě mírami kontrolními.

5.

Polní náčrtek (skizza).

Výsledky měření podrobného zanáší se do polního náčrtku. Ačkoliv polní skizza nemusí podávati přesný geometrický obraz parcel, přec má odpovídati skutečným poměrům a má obsahovati veškeré parcely, určené pro měření katastrálné, jakož i veškeré údaje nutné pro zhotovení mapy katastrálné. Obsahovati má zejména koty délkové takovým způsobem zanešené a seřaděné, aby na základě těchto mohl každý jiný odborník plán vynésti. 

Měřítko polní skizzy závisí na velikosti a seskupení parcel. 

Není-li možno v měřítku map katastrálných 1 : 2500 veškeré parcely a koty zřetelně vynésti, může se upotřebiti pro polní skizzy měřítka 1 : 1250 aneb 1 :  625; jen za zvláštních okolností užiti se může měřítka 1 : 500 aneb 1 : 250. 

Polní náčrtky sdělají se dle listů sekčních a jsou omezeny hranicemi tratí, parcel neb přímkami pomocnými. 

Tvar polních náčrtků jest čtverec nebo obdélník a jeho rozměry nemají býti větší 50 - 60 cm. 

Polní náčrtky každého sekčního listu číslují se postupně arabskými číslicemi a to ve vrstvách od západu k východu. Vzájemná souvislosť polních náčrtků vyznačí se ve zvláštní skizze. 

Polní náčrtky mají býti orientovány k severu podobně jako listy sekční. Od tohoto orientování jsou dovoleny odchylky jen v mimořádných případech. V těchto případech nutno vyznačiti v polních náčrtcích směr S-J  šipkou. 

Do polních náčrtků vynesou se napřed body trigonometrické a polygonové, dle známých souřadnic aneb dle měřených úhlů a délek, zběžně jen tužkou. 

Sekční přímky listů sekčních vyznačí se v polní skizze tužkou. 

Po té vynesou se a označí jen tužkou přímky pomocné dle měřených délek, avšak tyto hodnoty vepíší se inkoustem do příslušného polního náčrtku. 

Hranice parcel vynesou se do polního náčrtku tužkou dle měřených souřadnic vzhledem k přímkám pomocným a stranám polygonovým aneb dle jiných měřených délek. Rovněž vynesou se hranice jednotlivých budov. Hranice parcel a budov neb objektů vůbec vytáhnou se ihned venku inkoustem, kolmice, prodloužení směrů a p. jen tužkou. 

V případech výjimečných, zejména za nepříznivého počasí. dovoleno jest sdělávati polní náčrtky do příruční knížky velikosti 21/33 cm a po případě též jen tvrdou tužkou. 

Z příruční knížky nutno veškeré výsledky měření v nejkratší době přenésti do polního náčrtku a to zejména v tom případě, je-li v příruční knížce vše provedeno jen tužkou. 

Číselné hodnoty délek a jiné údaje příručné knížky není dovoleno inkoustem přepisovati. Dle příruční knížky vynesené polní skizzy mají se bedlivě srovnati a den tohoto srovnání v příruční knížce vyznačiti. 

V příčině zanášení výsledků měření do polních skizz platí tato pravidla:

Po skončeném měření polním má se polní náčrtek úplně dohotoviti dle příkladu této instrukce. Polní náčrtek má obsahovati:

a)	Číslo polní skizzy.
b)	Vyznačení listu sekčního.
c)	Název příslušné obce, země, okresního hejtmanství a berního úřadu.
d)	Den, kdy počat a kdy byl ukončen, jakož i jméno toho, kdo jej sdělal.
e)	Body trigonometrické vyznačí se obvyklým způsobem ; body polygonové kroužkem 2 mm v průměru. Body pomocné kroužkem 1,5 mm v průměru. Značky tyto provedou se červeným inkoustem.

Strany polygonové vytáhnou se »čárka-tečka« (— · — · —); přímky pomocné jen čárkovaně barvou červenou. 

Podobně čárkují se i ostatní přímky jako n. p. kolmice, prodloužené směry, kterých použilo se k zaměření hranic parcel a jednotlivých bodů. 

Není-li možno celou polygonovou stranu aneb přímku pomocnou zobraziti na polním náčrtku, má se udati poloha koncového bodu těchto přímek v polním náčrtku. 

Na okrajích polních náčrtků uvedena buďtež čísla přiléhajících náčrtků a po případě i označení sekčního listu, leží-li totiž sousední polní náčrtek v jiném listu sekčním aneb v jiné sekci. 

V pravo dole udá se na okraji polního náčrtku číselně měřítko náčrtku. Polní náčrtky mohou se barvou pokládati jen tehdy, není-li třeba se obávati, že by se číslice a čáry rozmázly; jinak provede se kolorování polního náčrtku jen barevnými tužkami.

6.

Přehledná skizza sítě přímek pomocných pro výpočet souřadnic.

Pravoúhelné souřadnice hlavních pomocných bodů stanoví se počtem podobně jako souřadnice bodů polygonových. Body pomocné vynesou se dle vypočtených souřadnic na zvláštní list, poloviční velikosti sekčního listu. Spojením jednotlivých bodů obdrží se přehledná síť přímek pomocných.

V. Vynášení a adjustování plánů.

1.

Měřítko a rozměry listů sekčních.

Výsledky měření podrobného znázorni se na sekčních listech, Užije se regalového papíru dobře vyschlého, který byl delší dobu napjat. 

V příčině měřítka nových plánů platí tato pravidla:

Jednotlivé sekce tvoří obdélníky, jejichž rozměry závisí na použitém měřítku. Tyto obdélníky vynesou se na papír přístrojem vynášecím a správnost vynesení kontroluje se uhlopříčnami. 

Užiti tyčkového (posuvného) kružítka při konstrukci sekčního obdélníka není dovoleno. 

Mají-li býti plány sdělány v měřítku 1 : 2500, aneb 1 : 1250, aneb 1 : 625,. jsou rozměry sekčního listu dle odstavce VIII. 50/64 cm. Severní a jižní sekční přímka rozdělí se, na 16 dílů po 4 cm a příslušné dílky označí se, mimo plochu sekčního obdélníka, krátkými čárkami, 3 mm dlouhými, kolmo k sekční přímce vedenými. 

Rovněž i východní a západní sekční přímka rozdělí se na dílky po 4 cm, tak aby každá dělící čárka jednotlivých dílků vzdálena byla od rovnoběžníka (osa y) o celistvý násobek 4 cm. 

Jelikož rozměry listu sekčního v tomto směru mají velikost 50 cm a číslo toto není 4 dělitelno, obsahoval by jeden sekční list v tomto směru 12 celých dílků po 4 cm a jeden dílek po 2 cm. 

Z té příčiny provede se nanášení dílku 4 cm postupně pro veškeré listy jednoho listu triangulačního a to vždy směrem od rovnoběžníka (osa Y) po 4cm. 

Má tedy n. p. quadrant SV aneb SZ 

Mají-li plány sdělány býti v měřítku 1 : 2880, aneb 1 : 1440 aneb 1 : 720, jsou rozměry sekčního listu 20/25 víd. palců. O rozdělení listů sekčním a o dělení palcovém na obvodu sekčního obdélníka platí předpisy instrukce z roku 1865, jakož pravidla uvedená v odstavci. VII této instrukce.

2.

Vynášení bodů trigonometrických, polygonových a pomocných

Do jednotlivých sekčních listů vynesou se příslušné body trigonometrické, polygonové a pomocné dle vypočtených souřadnic předběžně jen tužkou. 

O vynášení těchto bodů, v měřítku 1 : 2880, 1 : 1440, aneb 1 : 720, platí způsob stanovený pro body trigonometrické v instrukci »O měření katastrálném« z roku 1865. 

Při vynášení těchto bodů do listů sekčních, v měřítku 1 : 2500, 1 : 1250, aneb 1 : 625, spojený buďtež příslušné dva 4 cm dílky sekčních přímek ostrou a velmi pečlivě vedenou tužkovou čarou. Polohu těchto dílků volíme tak, abychom od této přímky vynášeli jen zbytek délky souřadnic menší 100 m. 

Jelikož délky mají velikost 4 cm, odpovídá každý dílek délce 100 m ve skutečnosti a je-li na př. udána úsečka x = - 824,30 m pro příslušný sekční list, spojí se uvedenou přímkou dílky 8. východní a západní sekční přímky. Od této pomocné přímky vynese se pak jen x = - 24,30 m. 

Podobně postupuje se při pořadnicích. 

Vynesené body kontrolují se tím, že srovná se vzdálenosť jich z plánu stanovená se vzdáleností ve skutečnosti měřenou, aneb ze souřadnic vypočtenou.

Spojením příslušných bodů pomocných a polygonových jest dána síť přímek pomocných. Postupujeme při vynášení dle údajů polní skizzy sítě pomocných přímek. Vypadnou-li některé pomocné body mimo okraje sekčního listu, vypočte se průsek přímky pomocné s příslušnou přímkou sekční.

3.

Vynášení měření podrobného do listů sekčních

Vzhledem k přímkám pomocných dle dát polních náčrtků, vynesou se do listů sekčních veškeré podrobnosti provedeného měření. Při tom dlužno přesvědčiti se dle mír kontrolních o správnosti práce. 

Odchylky nesmí přesahovati meze, uvedené v tab. na str. 184 a rozdělí se poměrně k délce na jednotlivé body. 

Parcely, které protnuty jsou sekčními přímkami, mají býti zobrazeny celé na jednom sekčním listu a to na tom, do kterého připadá větší díl parcely.*)
------------------------------------
*) Podmínce této možno zřídka vyhověti, zejména při polních parcelách.

Vynášení parcel na okraje sekčního listu nemá přesahovati 4 cm za sekční přímku. Styky sousedních listů sekčních a hranice parcel, které protínají sekční přímky, mají býti srovnány a případně neshody opraveny.

4.

Adjustování sekčních listů

V příčině vytažení hranic tuší, popisování a číslování listů sekčních, jakož i číslování parcel, platí ustanovení instrukce z roku 1865.: » O měření katastrálném«, jakož i dodatky, obsažené v nařízení ze dne 11. července 1883 o kulturách, které dle § 16 zákona ze dne 24. května 1869 v mapě vyznačeny býti mají. Mimo to platí tato ustanovení:

Je-li sekční list úplně proveden, mají se opětně srovnati styky sousedních sekčních listu. Totéž platí o hranicích dvou sousedních obcí.

VI. Výpočet ploch.

1.

Všeobecná ustanovení

Před kolorováním listů sekčních a vytažením stran polygonových a přímek pomocných má se provésti výpočet ploch jednotlivých parcel a oddílů jakosti (bonity) půdy, které byly zaměřeny. Pro výpočet ploch stanovena jest následující mez. 

Správnost' vypočtené výměry parcely kontrolována budiž druhým, od prvého nezávislým výpočtem plochy. Výsledky obou výpočtů mají se shodovati a difference nesmí přesahovati mez uvedenou v tab. na str. 258. Výjimku tvoří pouze ten případ, když kontrolní výpočet výměry proveden byl na základě souřadnic a tedy za přesný považovati se musí. Provede-li se obojí výpočet na základě souřadnic, musí výsledky se úplně shodovati.

V případě opačném nutno výpočet opakovati. 

Aby nehromadily se chyby, nutno při výpočtu postupovati od velkého celku k malému detailu. Z té příčiny rozdělí se výpočet ploch na:

Součet výměr jednotlivých parcel jedné skupiny musí se rovnati výměře dříve pro tuto skupinu stanovený.

2.

Kontrolní výpočet výměry skupiny parcel

List sekční rozdělí se dle velikostí parcel, pokud možno na stejné skupiny parcel. Rozsah skupin závisí na velikosti a na počtu parcel příslušného sekčního Jistu. Pro mapy v měřítku 1 : 2500 mají míti skupiny výměru 30-50 ha a pro mapy v měřítku 1 : 1250, 8 až 12 ha. Všeobecně, bez ohledu na měřítko, mají míti skupiny na listu sekčním plochu 5 - 8 dm².

Vyskytují-li se v sekčním listu parcely větší výměry, rozdělí se sekční list v poměrně větší skupiny a může tvořiti konečně celý sekční list jen jednu skupinu. Vyskytne-li se seskupení celé řady malých parcel, mohou se opět utvořiti menší skupiny. 

Hranice skupin dlužno voliti podél přímek pomocných a stran polygonových tak, aby skupina prostírala se v obvodu mnohoúhelníka, vytvořeného přímkami pomocnými a stranami polygonovými, nebo, aby tento jen o něco málo přesahovala a to z té příčiny, aby se výměra skupiny dala přesně stanoviti. 

Vzájemná poloha skupin vyznačí se ve zvláštním náčrtku a jednotlivé skupiny číslují se římskými číslicemi a to v každém sekčním listu zvlášť. 

Při stanovení plochy skupiny parcel vypočte se napřed plocha mnohoúhelníka, vytvořeného přímkami pomocnými a stranami polygonovými a to na základě souřadnic bodů pomocných a polygonových dvakrát různým způsobem. Oba výsledky musí se úplně shodovati. Omezuje-li skupinu sekční přímka, užijeme této jako strany mnohoúhelníka a počtem stanoví se souřadnice průsečíků přímek pomocných s přímkou sekční. 

Po té vypočte se plocha oné části skupiny, jež mnohoúhelník přesahuje, nebo nevyplňuje a to opět dvojím způsobem. Prvý výpočet nutno provésti pokud možno na základě skutečně měřených délek; výpočet druhý pak po případě planimetrem. 

Nepřesahuje-li rozdíl obou výpočtů mez, uvedenou v tabulce na str. 258 možno považovati vypočtenou výměru za správnou. 

Je-li sekční list úplně vyplněn, musí se součet ploch jednotlivých skupin rovnati plošné výměře sekčního listu. Nepřesahuje-li případná difference mez uvedenou v tab. na str. 258 rozdělí se tato difference na ony části jednotlivých skupin, které mnohoúhelníky přesahují aneb nevyplňují. Rovněž dle výměry jen těchto částí, a ne dle plochy celého sekčního listu, stanoví se dovolená odchylka dle tabulky na. str. 258. Výměry těchto částí vezmou se jako absolutní hodnoty bez ohledu na znamení (+) aneb (-), mají-li se totiž k ploše mnohoúhelníka přičísti neb odečísti. 

Nevyplňují-li parcely celý sekční list, vypočte se plocha prázdné části sekčního listu a přičte-li se tato plocha k ploše jednotlivých skupin parcel, musí se obdržeti opět výměra sekčního listu. 

Prázdná čásť sekčního listu vypočte se dle uvedených pravidel jako samostatná skupina. Pro kontrolní výpočet této skupiny užije sítě 4 cm² a jeden čtverec této sítě má výměru 100 X 100 = 10.000 m² = 1 ha. pro měřítko 1 : 2550.

TABULKA

dovolených chyb plošných výměr.

Ve skupině této provede se tužkou uvedená síť čtvercová a počítá se kolik zaujímá celých čtverců prázdná prostora listu. Po té určí se v každém čtverci čásť parcelou zabraná a čásť prázdná. Součet obou výměr musí se rovnati ploše 1 ha. Plošné výměry těchto částí stanoví se dle pravidel instrukce z roku 1865 a nepravidelné hranice parcel se převedou známým způsobem na přímé, načež vypočte se plocha této části jako plocha lichoběžníka, ve kterém určíme výšku a obě rovnoběžné strany. Aneb rozdělí se taková čásť přímkami, s jednou stranou sítě čtvercové rovnoběžnými, na malé proužky tvaru lichoběžníka o stejné šířce. Poloviční součty rovnoběžných stran sečítají se součtovým kružítkem. Konečná hodnota odečte se na měřítku a násobí se šířkou jednoho proužku. 

Nerovná-li se součet ploch prázdné a vyplněné části jednoho čtverce ploše 1 ha. a je-li tato difference menší hodnoty uvedené v tabulce na str. 258, rozdělí se poměrně na obě části.

Objeví- li se větší difference, která nemůže se přičítati sesychání aneb roztažení papíru, nutno celý výpočet opakovati. 

O výpočtech ploch skupin parcel vedou se zvláštní protokoly.

3.

Výpočet výměry parcel

Kde jde se o větší přesnosť, provede se výpočet plošné výměry parcel dle měřených délek a souřadnic jednotlivých bodů hranice parcely vzhledem k přímkám pomocným. V ostatních případech provésti se může planimetrem a součtovým kružítkem. Způsobu toho zejména se může upotřebiti při druhém kontrolním výpočtu plochy. 

Výměry parcel, menších 1 áru, dlužno vždy stanoviti jen počtem z měřených délek a nutno již při měření podrobném dbáti na výpočet plochy. Dlouhé a úzké parcely (parcely řemenové), jejichž šířka se přímo měřila, rozdělí se pro výpočet ve dva trojúhelníky. Základny rovnají se měřeným šířkám obou konců a výšky stanoví se odpíchnutím délky z mapy. 

V podobných případech, kdy počítá se plocha z délek přímo měřených a z plánu odpíchnutých, jest dobře pokud možno míti pro kratší délku číselnou hodnotu přímým měřením určenou. 

Větší délky odpíchnou se pak z plánu a odečtou na příslušném měřítku. 

Rozdělení parcely v jednotlivé oddíly, pro které se výpočet ploch provede, vyznačí se tužkou na sekčním listu. 

Jak uvedeno bylo, provede se i při parcelách výpočet ploch dvojnásobně. Arithmetický průměr obou výsledků vezme se jako plocha dotyčné parcely. 

Je-li některý výpočet přesnější, má-li totiž větší váhu, nutno dbáti toho při tvoření arithmetického průměru. 

Zejména v tom případě, když proveden byl prvý výpočet plochy dle skutečně měřených délek a druhý jen grafickým způsobem, dlužno považovati výsledek druhý jen jako kontrolu výsledku prvého. 

Sečte-li se výměra parcel jedné skupiny, má se tato rovnati výměře dříve, při výpočtu plochy skupin parcel, stanovené. 

Případná odchylka nesmí přesahovati meze uvedené v tabulce na str. 262. 

V tabulce této značí ∆ F dovolenou odchylku dle tabulky na str. 258 pro plochu celé skupiny parcel. 

Výpočet ploch jednotlivých parcel provede se dle zvláštních formulářů a pro jednotlivé obce sdělají se pak zvláštní seznamy výměry jednotlivých parcel.

VII. Měření výšek.

1.

Všeobecná ustanovení

Aby se výsledků měření katastrálného dalo užiti i pro ony technické práce, pro které jest nutno znáti i vzájemnou polohu bodů ve směru vertikálném, má se provésti při měření podrobném též měření výšek jednotlivých bodů tak, aby se daly sestrojiti plány vrstevnicové. 

Při měření výšek stanoviti se mají zejména výšky bodů trigonometrických, polygonových a pomocných, Mimo to stanoviti se mají výšky oněch bodů, které jsou určeny co do své horizontálné polohy a kterými jest určen sklon a tvar terrainu. 

Dále určeny budtež výškové koty pevných bodů jako na př. věží, kostelů, kaplí a zámků, polních křížů a milníků a p. 

Je-li obava, že změní se terrain u těchto pevných bodů, má se stanoviti netoliko výšková kota terrainu u těchto předmětů, nýbrž i výška některého bodu těchto předmětů, o kterém možno míti za to, že se během doby nezmění. Jest to na př. makovice věže, v kterémžto případě nutno stanoviti výšku makovice věže nad terrainem. 

Mimo to stanoviti se mají výškové koty normálů vodních, značek velkých vod a jiných bodů, které určují stav vody, jakož i výškové značky dráh a značky jiné nivellace. 

Pro · veškeré body, jejichž kotu výškovou stanoviti chceme sdělá se popis polohy a udá se výška nad terrainem onoho bodu, pro který udána bude výška.

2.

Postup prací při měření výšek

Při měření horizontálných úhlů sítě trigonometrické a polygonové mají se stanoviti veličiny, nutné pro stanovení výšky jednotlivých bodů. 

Jelikož při měření úhlů upotřebí se theodolitů, který mají vertikálný kruh, spojený s osou dalekohledu a nonius, jakož i libellu sázecí, spojenou s ložisky osy otáčecí dalekohledu, vykoná se určení výšky takto:

V následujícím protokole o měření výšek jednotlivých hodů, ze stanoviska Stromberg, jest zenithní vzdálenost v sloupci 6. dvojnásobná a

z = 178° 31' 20'' - 1° 31' 25" = 176° 59' 55", pročež z = 88° 29' 58''.

Oprava ve sloupci 9. uvedená

Kontrola pro bod Stromberg: 
10° 31' 25" + 178° 31' 20" = 180° 2' 45'' 

Kontrola pro bod Hadí pyramida: 
3° 49' 25" + 176° 13' 10" = 180° 2' 35'' 

Kontrola pro bod 3.: 
20° 30' 40'' -+ 177° 31' 50" = 180° 2' 30" 
a t. d.

Pro body trigonometrické má se určiti trojnásobně zenithní vzdálenosf stanoviti. 

Pro body polygonové kontroluje se zenithní vzdálenosť ze sousedních bodů polygonových, jakož i připojením se na body trigonometrické nebo na body vedlejšího polygonového tahu. 

Výpočet výškových kot vykoná triangulační kancelář, které nutno zaslati:

Výsledky výpočtů sestaví triangulační kancelář ve přehledné výkazy.

V příčině sestrojení plánů vrstevnicových, dle kot výškových, uvedeným způsobem stanovených, vydáno bude zvláštní nařízení. 

Manuale měřených zenithních vzdáleností

Tím uveden jest stručný obsah instrukce z roku 1887 »O měření trigonometrickém a polygonometrickém pro účely katastru daně pozemkové«, pokud to možným bylo bez obrazů a příloh. 

  | PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ | OBSAH |

17.12.2014.
Digitalizace, textová úprava a poznámky: Lumír Nedvídek, 2014.